Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 267/97

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti Š. a V.M., oba zastoupeni advokátem JUDr. J.K., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 5. 1997, č. j. -194, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 10. 2. 1997, č. j. -168,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byla dne 24. 7. 1997 doručena ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedeným rozhodnutím.Rozsudkem soudu I. stupně byli stěžovatelé uznáni vinnými ve spolupachatelství s J.K. trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 a 3 písm. b) trestního zákona a odsouzeni každý k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Současně jim byla uložena povinnost společně a nerozdílně uhradit poškozené a.s. T. škodu v částce Kč 506 992,-. Odvolání obou stěžovatelů bylo zamítnuto, až na výrok o způsobu výkonu trestu stěžovatelky, kdy odvolací soud o něm znovu rozhodl.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti v podstatě namítají, že nebylo respektováno jejich právo na obhajobu a že prováděné dokazování nemělo oporu v zákoně, a tudíž nebyla respektována ani zásada "in dubio pro reo". Odsuzující rozsudky proto považují za nepřiměřeně přísné a namítají porušení d. Proto navrhují zrušení obou napadených rozhodnutí a zároveň požadují, aby Ústavní soud rozhodl ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, o odložení vykonatelnosti rozhodnutí.

Při posuzování návrhu se Ústavní soud nejprve zaměřil na splnění jeho formálních náležitostí, které požaduje , o Ústavním soudu (dále jen " "). Podle ustanovení zákona lze podat ústavní stížnost ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který k ochraně práva poskytuje ( zákona), případně dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Vzhledem k ustanovení § 139 odst. 1 písm. a) trestního řádu nabyl rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 7. 5. 1997, č. j. -194, právní moci dne 7. 5. 1997, tj. dnem vyhlášení, neboť se jedná o rozsudek, proti němuž nepřipouští další řádný opravný prostředek.

Byla-li tedy ústavní stížnost podána Ústavnímu soudu dne 23. 7. 1997 (podle podacího razítka), stalo se tak již po uplynutí zákonné šedesátidenní lhůty. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že kogentní ustanovení § 72 odst. 2 zákona neumožňuje prodloužení ani prominutí lhůty, i když si je vědom toho, že stěžovateli může být doručeno písemné vyhotovení pravomocného rozhodnutí v trestní věci v době, kdy již nelze dodržet zákonnou lhůtu pro podání ústavní stížnosti. Soudce zpravodaj je však ve smyslu y vázán.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost, která byla podána po lhůtě stanovené pro její podání, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. 9. 1997

¨JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj