Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 242/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele Z.M., zastoupeného JUDr. A.J., advokátem , o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky; sp. zn. 2 Odon 19/97/2, ze dne 27. 5. 1997, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka T., sp. zn. , ze dne 26. 9. 1996, za účasti vedlejších účastníků řízení Z.M. a A.S., takto:

Návrh se odmítá. Odůvodnění

Navrhovatel svým návrhem napadá rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka T., sp. zn. , ze dne 26. 9. 1996. a to pouze ve výroku o náhradě nákladů řízení. Vytýká tomuto odvolacímu rozhodnutí nesprávné posouzení otázky náhrady nákladů řízení, pokud v souvislosti s meritorním výrokem, jímž zrušil prvostupňové rozhodnutí Okresního soudu v Táboře ze dne 20. 12. 1995, sp.zn. , a řízení zastavil, současně stanovil oběma odpůrcům povinnost nahradit společně a nerozdílně náklady řízení navrhovateli (A.S.) v částce 18.508 Kč.

Podle názoru navrhovatele výrok o náhradě nákladů řízení tak, jak je obsažen v rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka Tábor, je v rozporu

1

s ustanovením ,3, a d (dále jen ""). Stěžovatel dále poukazuje na zachování lhůty k podání ústavní stížnosti a to ve vazbě na podané dovolání. Nejvyšší soud ČR rozhodl o navrhovatelově dovolání zamítavým výrokem 27. 5. 1997 pod sp. zn. 2 Odon 19/97/2. Citované dovolací rozhodnutí nabylo právní moci 12. 6. 1997, přičemž ústavní stížnost byla podána 7. 7. 1997, tedy ve lhůtě stanovené

Při posuzování uvedené ústavní stížnosti je potřebné připomenout, že Ústavní soud není vrcholem obecných soudů a nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy pátéy. V případě této ústavní stížnosti pak nedošlo v postupu obecných soudů k rozporu s hlavou pátouy, nebyl porušen y, jak se mylně domnívá stěžovatel. Obsah podané ústavní stížnosti je typickým příkladem podání, které se snaží interpretovat postavení Ústavního soudu jako další přezkumné soudní instance v případě, kdy účastník neuspěl v řízení před obecnými soudy.

Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti však není oprávněn generelně zasahovat do jurisdikce obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy a nemůže si proto přisvojovat právo neomezeného přezkumného dohledu nad jejich činností s výjimkou ochrany ústavnosti dle a násl.y. Vzhledem k tomu, že v případě předmětné ústavní stížnosti neshledal Ústavní soud v postupech obecných soudů rozpor s články 36, 37 a 38y, dospěl k závěru, že ústavní stížnost navrhovatele je zjevně neopodstatněná. Proto ji s poukazem na ustanovení , o Ústavním soudu, odmítl.

Pouč e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 17. září 1997 Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu