Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 339/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele Mgr. I.H., zastoupeného advokátem JUDr. V.V., o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 9. 1996, sp. zn. , za účasti Nejvyššího soudu ČR, zastoupeného předsedou senátu 1 Cdon, jako účastníka řízení, a K.J., jako vedlejšího účastníka řízení, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Nejvyššího soudu, zamítajícímu dovolání stěžovatele proti rozsudku krajského soudu ze dne 20. 5. 1996, sp. zn. , jímž byla jednak připuštěna změna žalobního návrhu

1

stěžovatele a současně byl změněn rozsudek soudu prvého stupně tak, že se změněný žalobní návrh stěžovatele na uložení povinnosti uveřejnit omluvu ve znění navrhovaném v podání ze dne 27. 3. 1996 a na uložení povinnosti zaplatit žalobci 200.000,- Kč zamítá, stěžovatel uvádí, že napadené rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o jeho právu na ochranu osobnosti, je v rozporu s d (dále jen "") a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen "Pakt"), v návaznosti na č1. 36 odst. 1y, z důvodů, které rozvedl v následujících přípisech adresovaných Ústavnímu soudu a které v podstatě spočívají v námitce, že nebyli vyslechnuti všichni jím navržení svědci a že ve věci docházelo k průtahům zapříčiněným neustálou práceneschopností JUDr. O.

Nejvyšší soud jako účastník řízení ve svém vyjádření uvedl, že při svém rozhodování vycházel ze závěrů již dříve pro potřebu soudů uveřejněných stanovisek a v jejich smyslu neshledal žalovaného subjektem, který by se dopustil jako fyzická osoba neoprávněného zásahu do práv stěžovatele na ochranu jeho osobnosti, když se jen spolupodílel na přípravě "Výzvy demokratických a politických stran a hnutí okresu B." a když v otázce udělení hromadného zbrojního průkazu firmy P., uváděl údaje při jednání s představiteli bývalé KS SNB v O., v únoru 1991, kterého se zúčastnil jako velitel bývalé OS SNB v B.

K.J., se svého postavení vedlejšího účastníka řízení dle ustanovení , o Ústavním soudu, vzdal.

Dle y ČR je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti, do jehož pravomoci ve smyslu písm. b)y ČR, ve spojení s , o Ústavním soudu, spadá oprávnění rozhodovat o ústavních stížnostech proti zásahům orgánů veřejné moci, jestliže fyzická

2

nebo právnická osoba tvrdí, že bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Vzhledem k tvrzení stěžovatele ohledně porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, zakotvených v č1. 10 odst. 1y, č1. 17 odst. 1 Paktu a y, nezbylo Ústavnímu soudu než se věcí zabývat.

Z připojeného spisu Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , jehož přílohou je spis Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. , však Ústavní soud zjistil, že podstata neúspěchu stěžovatelovy žaloby na ochranu osobností v dané věci nesouvisela s problematikou tzv. neoslyšených návrhů na doplnění dokazování, jak namítá ve své ústavní stížnosti, ale v tom, že k zamítnutí návrhu v části týkající se údajů obsažených ve "Výzvě demokratických a politických stran a hnutí okresu B.", uveřejněných v týdeníku, došlo proto, že stěžovatel svůj návrh nesměřoval ani proti vydavateli tohoto týdeníku, ani proti autorům výzvy, tj. politickým stranám a hnutím, ačkoliv právě jejich odpovědnost by dle ustálené judikatury přicházela v úvahu, a v části, týkající se údajů uváděných při jednání s představiteli KS SNB v O., které se uskutečnilo v měsíci únoru 1991, došlo k zamítnutí návrhu proto, že tyto údaje byly posouzeny jako údaje mající povahu upozornění, podnětu k řešení situace či žádosti o prošetření, jež byla učiněna v prostředí oprávněném k řešení, čímž pojmově nešlo o neoprávněný zásah do práv stěžovatele chráněných v ustanovení a násl. . Za této situace je návrh stěžovatele založený na porušení ústavně zaručených základních práv a svobod v důsledku neoslyšení všech návrhů na dokazování zjevně neopodstatněný. Stejně tak údajnými průtahy v řízení nemohlo být pojmově dotčeno právo každého na ochranu lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména dle y a právo každého na soudní ochranu dle y a konečně ani č1. 17 odst. 1 Paktu, kde se stanoví, že nikdo nesmí být vystaven svévolnému zasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence ani útokům na svou čest a pověst, a to s tím

3

důsledkem, že i v tomto směru je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná. Uvedené skutečnosti jsou natolik evidentní, že Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost dle , o Ústavním soudu, odmítnout.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 18. 9. 1997 soudce zpravodaj

4