Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 152/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti pana P.N., zastoupeného advokátkou JUDr. I.H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. prosince 1996 (sp. zn. ) a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. ledna 1997 (sp. zn. ), mimo ústní jednání dne 2. 9. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ustavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností předloženou Ústavnímu soudu dne 5. května 1997 brojí stěžovatel jednak proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích (ze dne 31. ledna 1997, sp. zn. ), jednak proti usnesení Vrchního soudu v Praze (ze dne 19. prosince 1996, sp. zn. ) a tvrdí, že těmito rozhodnutími obecné soudy porušily jeho ústavně zaručené základní právo dané d; protože obě rozhodnutí jsou současně v rozporu s úst, navrhl, aby je Ústavní soud svým nálezem zrušil.

1

Z odůvodnění napadených rozhodnutí, jakož i z obsahu ústavní stížnosti se podává, že stěžovatel je před soudem I. stupně (Okresním soudem v Českých Budějovicích) spolu s další žalovanou, žalován z titulu nezaplacené půjčky a že tento soud svým rozsudkem (ze dne 15. dubna 1996) žalobu proti oběma žalovaným zamítl, nicméně že odvolací soud (Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodnutím označeným vpředu) tento rozsudek pro vady řízení ( ) zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení [, odst. 2 ]; vady řízení shledal odvolací soud v tom, "že skutkové závěry okresního soudu nevyplývají z obsahu spisu, ale jsou mnohdy s tímto obsahem v rozporu", a proto současně soudu I. stupně přikázal, aby "důkazní řízení zaměřil i na správnou aplikaci zásad o důkazním břemenu".

Protože tato rozhodnutí vydal odvolací soud aniž by nařídil jednání, a též s ohledem na to, že blízká příbuzná (dcera navrhovatelů a sestra žalované) je soudkyní Krajského soudu v Českých Budějovicích, a protože nadřízený soud (Vrchní soud v Praze rozhodnutím vpředu označeným) nevyhověl jeho návrhu na přikázání věci jinému soudu téhož stupně, stěžovatel dovozuje pochybnosti o nestrannosti Krajského soudu v Českých Budějovicích a současně Vrchnímu soudu v Praze vytýká nesprávnost jeho rozhodnutí, jímž návrhu na delegaci věci nevyhověl.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Pokud jde o rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, jímž nebylo projednání věci přikázáno jinému soudu, z jeho odůvodnění je dostatečně patrno, jaké důvody tento soud k vydání ústavní stížností napadeného rozhodnutí vedly (, ) a ani z ústavně právních hledisek vyloženým důvodům nelze nic podstatného vytknout; ostatně ani stěžovatel sám ve své ústavní stížnosti v uvažovaném směru blíže neuvádí, v čem by tvrzené pochybení vrchního soudu mělo spočívat, resp. jakými konkrétními okolnostmi by ohrožení nestrannosti odvolacího soudu mělo být vyvoláno a zejména jak by se toto ohrožení, byt' i jen potenciálně, mělo či mohlo projevit ať již v procesním postupu dotčeného soudu či v jeho rozhodnutí.

Obdobně nelze přisvědčit ani další námitce stěžovatele, směřující proti vlastnímu rozhodnutí odvolacího soudu; i zde tento soud dostatečným a zcela přiměřeným způsobem důvody svého rozhodnutí vyložil a ani skutečnosti, že o odvolání žalobců rozhodl bez nařízení

2

jednání nezakládá důvod protiústavnosti ať již opravného řízení, ať samotného rozhodnutí, a to již proto, že odvolacím soudem zvolený postup je zcela podložen zákonem [ ] a zejména že vydáním napadeného rozhodnutí řízení nekončí, což pro stěžovatele znamená, že v následném řízení bude mít dostatek příležitostí se k věci ze svého hlediska vyjádřit ( al. 1d); skutečnost, že ústavní stížností je napadeno kasační rozhodnutí odvolacího soudu, znamená proto nesplnění formálních podmínek pro její meritorní projednání, neboť ústavní stížnost lze podat jen po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně (ústavně zaručeného základního) práva poskytuje ( cit. zák.), a to jen proti pravomocnému rozhodnutí [ ] o posledním prostředku, který je dle zákona k dispozici ( al. 2 ), což znamená, že ústavní stížnost je zpravidla přípustná jen proti rozhodnutí, jímž řízení pravomocně končí (výjimka ve smyslu ustanovení stran posuzované ústavní stížnosti nepřichází v úvahu), a za předpokladu, že jsou splněny i podmínky další. Nadto je však třeba připomenout, že Ústavnímu soudu - jak již dříve a opakovaně tento soud ve svých nálezech vyložil - přezkoumávat prostou legalitu rozhodnutí orgánů veřejné moci - nepřísluší (k tomu srov. např. rozhodnutí č. 5 a 28 in ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., C. H. Beck Praha, 1994).

Z těchto důvodů, když návrh stěžovatele, aby (po zrušení v úvahu přicházejících rozhodnutí) "věc byla postoupena libovolnému nestrannému soudu" není podložen pravomocí Ústavního soudu, byla posuzovaná ústavní stížnost shledána jako zjevně neopodstatněná, zjevnost této neopodstatněnosti vyplývá jak z konstantní judikatury Ústavního soudu, tak i z povahy důvodů jak vpředu byly vyloženy.

POUČENÍ : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 2.9. 1997 JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu