Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 262/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 4. září 1997 ve věci ústavní stížnosti Z.J., zastoupeného advokátem JUDr. A.V., proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 29. 4. 1997, čj. -239, a usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne 2. 7. 1997, čj. -284,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá .

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě, zamítajícímu odvolání stěžovatele proti již citovanému odsuzujícímu rozhodnutí Okresního soudu v Šumperku, stěžovatel uvádí, že postupem orgánů činných v trestním řízení došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených práv, a to zejména tím, že byla porušena jedna ze základních zásad trestního řízení, totiž zásada objektivní pravdy , a dále zásada in dubio pro reo. Obecné soudy totiž mimo jiné nepřihlédly k tomu, že stěžovatel má větší velikost nohy, než jaká byla velikost zajištěné boty a nevyslechly hlavní svědkyni,

2

jejíhož výslechu se stěžovatel domáhal již při svém zadržení. Z těchto, jakož i z dalších důvodů, domáhá se proto stěžovatel zrušení napadených rozhodnutí.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Šumperku Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Šumperku uznán vinným, dílem dokonaným, dílem nedokonaným, trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) trestního zákona, § 8 odst. 1, § 247 odst. 1 písm. a), b) trestního zákona, trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 trestního zákona, trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 trestního zákona, trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona a trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 3 trestního zákona a odsouzen za to k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 roků nepodmíněně. V důvodech tohoto rozsudku odkazuje Okresní soud v Šumperku zejména na znalecké posudky z oboru kriminalistické techniky, z nichž plyne, že trasologické stopy, zajištěné na místě činu, byly vytvořeny podešvemi obuvi, zajištěné u stěžovatele, a dále na to, že při domovní prohlídce byla v místnosti, kde se stěžovatel zdržoval, nalezena dřevěná soška pocházející z bytu poškozené. Krajský soud v Ostravě, jenž rozhodoval o odvolání stěžovatele, v důvodech zamítavého rozhodnutí uvedl, že nepřímé důkazy, existující v předmětné věci, tvoří ucelený okruh důkazů, který je jednoznačně způsobilý k vyslovení spolehlivých a logicky odůvodněných závěrů o vině stěžovatele, jak k nim dospěl okresní soud. Současně uvedl důvody, pro které nepovažoval za nutný stěžovatelem navrhovaný výslech svědkyně.

Z ústavního principu nezávislosti soudu (článek 82y ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 trestního řádu). Jestliže tedy obecné soudy při svém rozhodování respektují, jak se v posuzované věci fakt stalo, podmínky dané ustanovením § 2 odst. 6 trestního řádu, jakož i ustanovením § 125 trestního řádu, a jasně vyloží, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů, jak se vypořádaly s obhajobou a proč nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů, nespadá

do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" toto hodnocení důkazů obecnými soudy.

Obsah uvedeného spisu Okresního soudu v Šumperku nenasvědčuje tedy tomu, že by postupem orgánů činných v trestním řízení došlo k zásahu do ústavně zaručených stěžovatelových práv, přičemž tato skutečnost se Ústavnímu soudu jeví natolik evidentní, že

3 -

mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 4. září 1997

JUDr. Vladimír Čermák

soudce zpravodaj