Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 244/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 4. září 1997 ve věci ústavní stížnosti B.B., zastoupené advokátem JUDr. P.B., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 1997, čj. a 81/97-51,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze, potvrzujícímu rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 9. 1996, čj. -37, ve znění usnesení ze dne 10. 10. 1996, jímž žaloba s návrhem na určení povinnosti žalovaným vydat stěžovatelce nemovitosti v k. ú. H., ve výroku tohoto rozsudku blíže uvedené, byla zamítnuta, stěžovatelka považuje za mylný názor Městského soudu v Praze, že nárok podle § 24 dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. nevznikal přímo okamžikem účinnosti dekretu, ale teprve jeho uplatněním. Pokud by totiž zákonodárce měl toto na mysli, tuto skutečnost by v zákoně definoval, v něm však vyžaduje pouze vznik nároku, nikoli jeho uplatnění. Z uvedených důvodů domáhá se proto zrušení napadeného rozsudku.

2 -

Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala u tohoto soudu žalobu na vydání předmětných nemovitostí s odůvodněním, že je osobou oprávněnou podle ustanovení , o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů. Obvodní soud pro Prahu 1 již citovaným rozsudkem žalobu zamítl, a to rovněž z toho důvodu, že jakkoli novela , provedená , přinesla určitou možnost uplatnění nároku, vyplývající ze skutečnosti, že dřívější nárok oprávněné osoby či jejího právního předchůdce, jako osoby v době nesvobody rasově perzekuované, opírající se o dekret č. 5/1945 Sb., nebo zákon č. 128/1946 Sb., nebyl po 25. 2. 1948 uspokojen z důvodů uvedených v ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) zákona, zůstalo podmínkou restitučního řízení podle uvedených předpisů alespoň jeho zahájení . Protože tento předpoklad není splněn, nelze stěžovatelku považovat za oprávněnou osobu podle tohoto zákona. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze rozsudek soudu prvého stupně potvrdil, přičemž v odůvodnění svého rozhodnutí rovněž uvedl, že jestliže nárok podle dekretu č. 5/1945 Sb., ve spojení se zákonem č. 128/1946 Sb., nebyl vůbec uplatněn, resp. toto uplatnění není řádně prokázáno, nelze považovat za naplněnu skutkovou podstatu uvedenou v článku I bod 1 , rozšiřující okruh oprávněných osob vložením nového odst. 2 a 3 za .

Tyto závěry obecných soudů jsou zcela ve shodě s konstantní soudní judikaturou, jak ji představuje kupř. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 1994, sp. zn. , v jehož důvodech se konstatuje, že ze žádného z ustanovení dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., ani zákona č. 128/1946 Sb. nelze dovodit, že by přímo ze zákona, bez rozhodnutí soudu, došlo k obnovení vlastnických práv původního vlastníka k věcem, které převedl v rozhodné době a za podmínek stanovených těmito právními předpisy. Ani Ústavní soud nemá důvod k pochybnostem o správnosti uvedených závěrů, neboť tomu nasvědčuje nejen znění ustanovení § 1 odst. 2 dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých majetko-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot N., M., zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů, ale i ustanovení § 10 zákona č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některých majetko-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících, ve znění pozdějších předpisů, upravující způsob uplatnění nároku. Novela , o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, provedená rozšířila sice článkem I bod 1 okruh oprávněných osob podle tohoto zákona i na fyzické osoby, které splňují podmínky stanovené v zákona a které v den přechodu

- 3 -

věci na stát podle § 6 měly na ni nárok podle dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. nebo podle zákona č. 128/1946 Sb., pokud k převodu nebo přechodu vlastnického práva prohlášeným za neplatné podle těchto zvláštních předpisů došlo z důvodu rasové perzekuce, nicméně za předpokladu, že tento nárok nebyl po 25. 2. 1948 uspokojen z důvodů uvedených v § 2 odst. 1 písm. c) zákona, tedy za předpokladu uvozujícího jako základní podmínku neuspokojení uplatněného nároku v rozhodném období.

Všechny uvedené skutečnosti a závěry jsou tedy natolik evidentní, že Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 4. září 1997

JUDr. Vladimír Čermák

soudce zpravodaj