Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 259/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 5. září 1997 ve věci ústavní stížnosti Z.K., zastoupeného advokátem JUDr. J.H., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 6. 1997, čj. -2089,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci, zamítajícímu stěžovatelovu stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 1997, čj. -2047, jímž byla zamítnuta žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu a současně vyslovujícímu, že podle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu a contr. se nepřijímá slib stěžovatele, stěžovatel uvádí, že napadeným usnesením bylo zasaženo jeho ústavně zaručené právo na osobní svobodu podle článku 8 d (dále jen " "), stejně jako práva obsažená v článku 5 a článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel sice doposud nemá státní občanství České republiky, na jejím území má však trvalé bydliště a má zde také nejbližší příbuzné.

2

V napadeném usnesení se vrchní soud rovněž pouze mechanicky odvolává na výši trestní sazby. Ze všech těchto, jakož i dalších důvodů, navrhuje proto stěžovatel zrušení napadeného usnesení.

Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y. V tomto směru zjistil Ústavní soud z obsahu spisu Krajského soudu v Brně, že stěžovatel je trestně stíhán, a to mimo jiné, pro závažnou majetkovou trestnou činnost, totiž pro trestný čin podvodu podle , odst. 4 trestního zákona, u kterého se trestní sazba pohybuje v rozmezí od 5 do 12 let. V průběhu hlavního líčení dne 21. 5. 1997 stěžovatel skutečně uvedl, jak v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatuje vrchní soud, že dosud nemá vyřízeno státní občanství České republiky a že nemá žádné sociální zázemí. Jakkoli lze tedy stěžovateli přisvědčit v tom, že doba trvání vazby, byl-li vzat do vazby již dne 28. 5. 1994, je značně dlouhá, nelze na druhé straně pominout to, co ostatně uvádí již Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 22. 7. 1997, čj. -2103, že trestní stíhání stěžovatele nebylo možno skončit v maximální obecné dvouleté vazební lhůtě právě pro obtížnost, rozsáhlost i jistou důkazní komplikovanost v této trestní věci.

Vzhledem k uvedenému má Ústavní soud za to, že napadeným usnesením nebylo porušeno žádné ze stěžovatelových ústavně zaručených práv, neboť všechny uvedené skutečnosti i nadále konkrétně odůvodňují obavu předpokládanou ustanovením § 67 písm. a) trestního řádu. To vše se jeví Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 5. září 1997

JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj