Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 95/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou dne 10.9. 1997 ve věci ústavní stížnosti P-I., zastoupeného JUDr. J.P., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29.12. 1995, č.j. -16, za účasti vedlejších účastníků Kat.ú. v Č.K., zastoupeného ředitelem Ing. J.C. a Š., zastoupeného JUDr. M.S., ta k to :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Soudce zpravodaj mimo ústní jednání ústavní stížnost podle § 43 odst.1 písm. c) zák. č. 18211993 Sb., ve znění pozdějších předpisů odmítl, neboť se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Navrhovatel podal k Ústavnímu soudu stížnost, kterou tento soud obdržel dne 1.4. 1996. Ústavní stížnost směřuje proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne

1

29.12. 1995, č.j. -16, který nabyl právní moci dne 29.1. 1996. Citovaný rozsudek potvrdil ve výroku svého rozhodnutí správní rozhodnutí Kat.ú. v Č.K. ze dne 14.7. 1995, č.j. V1-565/94, jimž byl zamítnut návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě kupní smlouvy, uzavřené mezi převodcem Š., a.s. Č.K. a stěžovatelem ( dříve nabyvatelem) dne 19. 10. 1994.

Městský soud v Praze ve svém rozsudku potvrdil rozhodnutí správního orgánu, ale nevyloučil možnost, aby předmětem kupní smlouvy byly i stavby, které nejsou v katastru nemovitostí zapsány, ovšem s podmínkou, že takovéto nemovitosti musí být dostatečně identifikovány jiným způsobem. Odvolací soud dovodil, že převod staveb dosud nezapsaných v katastru nemovitostí, u nichž nebylo vydáno pravomocné kolaudační rozhodnutí, je možný pouze za situace, kdy součástí kupní smlouvy navrhované ke vkladu bude i oddělovací geometrický plán, se zaměřením zastavěných pozemků.

Stěžovatel ve svém návrhu tvrdí, že rozsudkem Městského soudu v Praze byla porušena jeho základní práva, uvedená v , , a d (dále jen ).

Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje navrhovatel v nesprávné aplikaci hmotného práva, když obecný soud stanovil stěžovateli podmínky pro vklad nad rámec jeho zákonných povinností, plynoucích z ustanovení a následujících , které stanoví podmínku určitosti právního úkonu. Stěžovatel se rovněž domnívá, že došlo k porušení jeho práva vlastnit majetek, když jak správní orgán, tak Městský soud v Praze mu odňali právo vlastnit majetek na základě platné smlouvy.

2

Navrhovatel ve stížnosti uvádí, že předmět kupní smlouvy byl dostatečně určen mimo jiné znaleckým posudkem, předloženým Kat.ú. v Č.B., a tento správní orgán se vůči navrhovateli dopustil diskriminace, když uplatnil rozdílný postup při vkladu vlastnického práva dle kupní smlouvy a zápisu nemovitého majetku záznamem ve smyslu

V této souvislosti poukázal na skutečnost, že řízeni před obecným soudem proběhlo bez nařízení veřejného jednání a ani v řízení před katastrálním úřadem mu v rozporu s ustanovením , ve znění změn a doplňků nebyl dán prostor pro uplatnění jeho práva.

K námitce stěžovatele, že určitou odpovědnost za záporný výsledek správního řízení nese i druhý vedlejší účastník tím, že neposkytl potřebnou součinnost při řízení o vkladu nepředložením požadovaného geometrického plánu, je možno považovat pro řízení o ústavní stížnosti za zcela irelevantní, neboť k splnění této povinnosti byl zavázán nejen druhý vedlejší účastník, ale i stěžovatel jako účastník řízení o vkladu.

V závěru své stížnosti navrhuje stěžovatel, aby Ústavní soud zrušil napadené rozhodnutí městského soudu.

Soudce zpravodaj z podané stížnosti zjistil, že stěžovatel napadá rozsudek městského soudu z důvodu porušení ústavních práv zakotvených v y, aniž blíže rozvádí, který z odstavců citovaného článku y má na mysli, když ve svém podání pouze uvádí, že porušení y spatřuje v postupu státního orgánu, kterým je mu odpíráno jeho právo vlastnit majetek na základě platné smlouvy.

Podle ustanovení se okamžik nabytí vlastnictví k nemovité věci váže k platnému vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí podle podmínek stanovených , ve znění pozdějších předpisů.

Je tedy zřejmé, že stěžovatel se neprávem dovolává porušení č1.11 y, když jak již Ústavní soud několikrát judikoval, mu v okamžiku podání ústavní stížnosti nesvědčilo platně existující vlastnické právo k nemovitostem.

Navrhovatel se svou ústavní stížností dovolává údajného porušení práva na spravedlivý proces , které je jedním z práv obsažených v hlavě páté y.

V této souvislosti napadá stěžovatel současnou právní úpravu správního soudnictví, kdy při neexistenci dovolacího soudu, je dosavadní rozhodovací proces ve správním soudnictví pouze jednoinstanční.

Tato námitka je sice podle názoru soudce zpravodaje oprávněná, ale bez přímé návaznosti k projednávané věci, neboť i když obecný soud rozhodoval bez nařízeného jednání podle ve znění platném do 30.4. 1997 je nutné zdůraznit, že obecný soud při přezkumu zákonnosti správního rozhodnutí podle je vázán zjištěným skutkovým stavem správního orgánu v době vydání napadeného rozhodnutí. Je nepochybné, že skutkový stav byl zjištěn správním orgánem v souladu s předpoklady stanovenými ( cit. zákona). Není proto oprávněnou námitka, že obecný soud rozhodoval nad rámec zákonného zmocnění, pokud uvedl, že předmětná kupní smlouva není určitá a srozumitelná, když její text není doplněn příslušným geometrickým plánem, který by označil samostatným parcelním číslem pozemky zastavěné stavbami již dokončenými, ale nezkolaudovanými, neboť jak obecný soud tak i správní orgán při svém řízení musely přihlédnout k dalším právním předpisům jako jsou : vyhl.č.

, [ , , , ] a dále , ve znění změn a doplňků ( , a ).

Není možné přisvědčit tvrzení stěžovatele, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý a řádný proces tím, když jak tvrdí, mu bylo odepřeno příslušným státním orgánem jeho právo být slyšen a v průběhu veřejného jednání uplatnit svá práva jako

účastník řízení.

Od doby přerušení řízení do konečného rozhodnutí Kat.ú. v Č.B. byla účastníkům řízení poskytnuta lhůta dostatečně dlouhá k tomu, aby uplatnili svá práva a předložili požadované doklady již v průběhu správního řízení. Nečinnost účastníků nelze chápat jako omezování jejich práv, kterou ani obecný soud nemohl v průběhu přezkumného řízení dodatečně zhojit.

Ze všech shora uvedených důvodů považuje soudce zpravodaj podanou ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou, a byl proto nucen ji ve smyslu ustanovení odmítnout.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

Soudce Ústavního soudu

V Brně dne 10.9. 1997