Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
30109.html
HTML · 0 B
No categories available
III.ÚS 160/97
III. ÚS 160/97 -10 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele ZD J., zastoupeného advokátem JUDr. Z.H., o návrhu ze dne 31. ledna 1997, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem, podaným a doručeným Ústavnímu soudu České republiky 6. února 1997, tj. ve lhůtě stanovené § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. , se stěžovatel domáhal přezkoumání postupu Krajského soudu v Brně, který svým rozhodnutím ze dne 18. listopadu 1996, sp. zn. 17 Co 390/95 , potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 6. dubna 1995, č. j. 5 C 1508/93 -21. Uvedl, že soudy obou stupňů, které mu uložily povinnost zaplatit jako majetkový podíl samostatně hospodařícímu rolníkovi J.J. 136.746,20 Kč s přísl., zasáhly podle jeho přesvědčení do práv, zaručených čl. 1 , 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobo d. Poukázal na způsob, jakým soudy aplikovaly zákon č. 42/1992 Sb. a jak se zabývaly obsahem závazku mezi účastníky řízení. S ohledem na to závěry soudů považuje za právem nepodložené a navrhl, aby Ústavní soud rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. listopadu 1996, sp. zn. 17 Co 390/95 , zrušil. .
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústav y (§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. ). Ústavní soud však není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy (čl. 81 , čl. 90 Ústav y), proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobo d (čl. 83 Ústav y). Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústav y) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu . Jestliže obecné soudy respektují kautely, dané ustanovením § 132 o. s. ř. o. s. ř. , nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval.
III. ÚS 160/97 -11
Toto konstatování (obsažené již v rozhodnutích Ústavního soudu ve věci III. ÚS 23/93 ,
a dalších) se plně vztahuje i na posuzovanou věc.
Z obsahu spisu Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. 5 C 1508/93 bylo zjištěno, že obecné soudy se v řízení při provádění a hodnocení důkazů nedostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, když za použití § 13 odst. 2 a § 14 písm. a) zák. č. 42/1992 Sb. žalobě na vydání majetkového podílu v penězích vyhověly. Postup soudů nebyl shledán v rozporu s čl. 36 , jejich rozhodnutími nedošlo ani k zásahu do práv stěžovatele, zakotvených v čl. 1 a 11 Listiny základních práv a svobo d, jak ve stížnosti tvrdí navrhovatel.
S ohledem na výše uvedené a na znění § 43 odst. I písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. , soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 15. srpna 1997
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj
2