Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 6/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl o ústavní stížnosti M.R., zastoupeného advokátem JUDr. V.P., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. , ze dne 31.5.1996, a usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 30.9.1996,

t a k t o

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í .

Ústavní soud ČR obdržel ústavní stížnost stěžovatele, kterou se tento s odvoláním na porušení d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") domáhá zrušení obou shora citovaných rozhodnutí.

Jak Ústavní soud zjistil ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. , podal stěžovatel u uvedeného soudu žalobu proti žalované politické straně DEU, jíž se domáhal soudního přezkoumání rozhodnutí orgánu uvedené strany dle § 16a zákona č. 118/1994 Sb. Obvodní

2 -

soud pro Prahu 9 svým usnesením, sp. zn. , ze dne 31.5.1996, vyslovil ve věci svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu l0 jako soudu místně příslušnému. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání, o kterém rozhodoval městský soud v Praze, který svým usnesením, sp. zn. , ze dne 30.9.1996, usnesení soudu I. stupně zrušil a řízení zastavil pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, když dospěl k závěru, že věc nespadá do pravomoci soudu.

Z obsahu ústavní stížnosti Ústavní soud zjišťuje, že stěžovatel stížností napadeným rozhodnutím obecných soudů vytýká porušeníy ČR, spočívající v dotčení jeho ústavně zaručeného základního práva stanoveného v y a v Úmluvy, kdy v rozporu s uvedeným článkem úmluvy mu byla soudem odepřena spravedlnost. K uvedenému zjištění je třeba zdůraznit, že Ústavnímu soudu, jak již mnohokrát ve svých nálezech uvedl, nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost či správnost rozhodnutí obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy a nemůže si přisvojovat právo neomezeného dohledu nad jejich činností. Není tedy jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných občanským zákonem, a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně není zásahem do ústavně zaručených základních práv. Pokud jde o namítané porušení stěžovatelova základního práva, obsaženého v ustanovení y a zaručujícího, že zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti, představuje tento článek obecné ustanovení, navazující na jedno ze základních ustanoveníy (). Jde o obecnou legislativní, interpretační a aplikační zásadu koncentrující podstatu politických práv v demokratickém právním státě, která je dále promítnuta do právního zakotvení jednotlivých základních práv a svobod stanovených v oddílu druhém hlavy druhéy. Sama však tato zásada, vyjadřující ideu politického pluralismu, není ustanovením stanovícím základní právo, jehož se lze jako konkrétního nároku domáhat. K tvrzenému dotčení Úmluvy

3 -

Ústavní soud konstatuje, že namítané odepření spravedlnosti, resp. porušení základního práva, aby věc byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým soudem, jak výslovně stanoví uvedený článek, nelze spatřovat pouze ve skutečnosti, že po provedeném řízení soudy nevyhověly návrhu stěžovatele. Uvedený článek Úmluvy vypočítává náležitosti spravedlivého procesu představující základ práva na spravedlivý proces. Stěžovatel neuvádí,v čem konkrétně z hlediska těchto náležitostí spočívalo pochybení soudu při poskytování soudní ochrany jeho právům, v němž by bylo možno spatřovat dotčení stěžovatelova práva na spravedlivý proces. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal posuzovanou stížností tvrzené porušení základních práv a svobod stěžovatele, zaručených ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y, byl návrh stěžovatele jako zjevně neopodstatněný podle odmítnut.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. srpna 1997

JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj