Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 181/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 9. července 1997 ve věci ústavní stížnosti R.T., zastoupené advokátem JUDr. J.L., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 2. 1997, čj. -150, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá. O d ů v o d n ě n í .

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, potvrzujícímu rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 19. 9. 1996, čj. -131, jímž návrh stěžovatelky na určení přechodu vlastnického práva k nemovitostem, ve výroku tohoto rozsudku blíže uvedených, byl zamítnut, stejně jako návrh na vyklizení předmětných nemovitostí, stěžovatelka uvádí, že tím, že krajský soud se v napadeném rozhodnutí nevypořádal se všemi jejími námitkami, došlo k porušení článku 11, článku 36 odst. 1 d (dále jen " "), článku 90 y

2

ČR, jakož i článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Z uvedených důvodů se domáhá zrušení napadeného rozsudku.

Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y. V tomto směru ústavní soud zjistil z obsahu spisu 2 Č 915/92 Okresního soudu ve Strakonicích, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích byl potvrzen již citovaný rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích,zamítající návrh stěžovatelky,opřený o ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Obecné soudy v napadených rozhodnutích na základě poměrně obsáhlého dokazování a s přihlédnutím k posudku znalce M.B., podle něhož obecná cena předmětných nemovitostí v daném čase a místě odpovídala částce Kč 12 000,-, dospěly k závěru, že sice není pochyb o tom, že stěžovatelka je oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení citovaného zákona, nicméně v projednávané věci není naplněna skutková podstata uvedená v ustanovení uvedeného zákona, neboť nebylo prokázáno, že by odpůrce předmětné nemovitosti nabyl v rozporu s tehdy platnými předpisy nebo na základě protiprávního zvýhodnění. Krajský soud k závěrům uvedeným v rozsudku soudu prvého stupně navíc dodal, že předmětné nemovitosti byly v době svého převodu na stěžovatelku, stejně jako na odpůrce, v soukromém vlastnictví a jako takové byly v souvislosti s jejich převodem na stěžovatelku oceněny částkou Kč 6 742,40. Obecné soudy se tedy ve svých závěrech řídily konstantní soudní judikaturou, podle které, dohodli-li se účastníci kupní smlouvy na nižší ceně, než je cena podle cenového předpisu, nečiní to kupní smlouvu neplatnou, existují-li a jsou-li prokázány důvody takového postupu. Za tohoto stavu věci, kdy obecné soudy respektovaly podmínky dané ustanovením , nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy stejně jako ani z již uvedených důvodů zpochybňovat závěry, k nimž dospěly, totiž že dohodnutou kupní cenou ve výši Kč 11 270,20 nezahrnující cenu pozemku,

3

nenabyl odpůrce nemovitosti v rozporu s tehdy platnými předpisy nebo za cenu nižší než cenu odpovídající tehdy platným cenovým předpisům a že nemovitost nenabyl ani na základě protiprávního zvýhodnění.

Všechny uvedené důvody a závěry jsou natolik evidentní, že Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení , o Ústavním soudu, odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 9. července 1997

JUDr. Vladimír Čermák

soudce zpravodaj