Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 84/96

Ústavní soud

rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti

M. Š.proti rozsudku Vrchního soudu v Praze z 15. 12. 1995, sp. zn.

, t a k t o :

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 1995, sp. zn.3 A 64/95, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí České správysociálního zabezpečení ze dne 20. 7. 1995, č. j. 106 227 433/BC,s e z r u š u j e .

O d ů v o d n ě n í :

I.

M. Š. podala 18. 3. 1996 k Ústavnímu soudu ústavní stížnost

proti rozsudku Vrchního soudu v Praze z 15. 12. 1995, sp. zn.

, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního

zabezpečení ze dne 20. 7. 1995. Tímto rozhodnutím byla tehdy

zamítnuta žádost M. Š. o poskytnutí jednorázové peněžní částky

podle , v platném

znění, s odůvodněním, že nebyla splněna podmínka ustanovení § 2

zákona, protože její manžel v době úmrtí již neměl status

československého politického vězně podle ustanovení § 2 odst. 1

bod 5. zákona č. 255/1946 Sb., jak to požaduje

Sb., v platném znění.

Navrhovatelka podala proti tomuto rozhodnutí opravný

prostředek k Vrchnímu soudu v Praze, ve kterém poukázala na

nepřímé svědectví o tom, že A. Š. nezahynul až 8. května 1945, ale

že byl zastřelen na korbě nákladního auta při evakuaci

koncentračního tábora již 25. 4. 1945. Vrchní soud však dospěl

k závěru, že se navrhovatelce nepodařilo toto datum prokázat

a opřel se o doklady Mezinárodního červeného kříže, v nichž se

uvádí jako den smrti 8. květen 1945. Vrchní soud dále dospěl

k závěru, že status politického vězně trval u manžela stěžovatelky

pouze do 5. 5. 1945. Zemřel-li až po uplynutí tohoto období, nebyl

již dle stanoviska vrchního soudu politickým vězněm podle zákona

č. 255/1946 Sb., a nemůže být proto považován za postiženou osobu.

Stěžovatelka napadla svou ústavní stížností rozsudek vrchního

soudu ve dvojím směru. Předně namítla, že Česká správa sociálního

zabezpečení i Vrchní soud v Praze nesprávným výkladem zákona

rozhodly v rozporu s článkem 1 d

o rovnosti lidí v důstojnosti i v právech. Dále pak namítla, že

soud neodstranil nejasnosti o datu smrti A. Š., neboť - dle

svědectví - postižený zemřel již 25. 4. 1945.

Zřejmě pro případ, že by soud nepřijal závěr stěžovatelky,

doplnila tato svou ústavní stížnost 27. 5. 1996 a 8. 7. 1996

návrhem na zrušení části

Sb., ve znění

Tento návrh plénum Ústavního soudu projednalo a svým nálezem

ze dne 7. května 1997 (sp. zn.

Pl. ÚS 23/96

) zamítlo návrh

stěžovatelky na zrušení této části zákona, neboť usoudilo, že

k porušení zákonných práv stěžovatelky nedošlo v přímém důsledku

zákonné úpravy samé, ale chybnou interpretací tohoto dotčeného

ustanovení zákona. Ústavní soud dospěl k závěru, že výklad,

o který se opírá zamítavé stanovisko vrchního soudu v této věci,

není udržitelný a že - vedle určitých dalších v zákoně zmíněných

případů - byl politickým vězněm každý, kdo v době mezi 15. březnem

1939 a 4. květnem 1945 byl z důvodů v zákoně uvedených omezen na

osobní svobodě vězněním, internováním, odvlečením nebo jinak.

Tento závěr je významný z hlediska ústavní stížnosti M. Š. potud,

že její manžel nepochybně uvedené podmínky splňoval. Myšlenka, že

by tento status postižený občan právě prodloužením svého věznění

za hranici 4. května 1945 ztratil, je absurdní a odporuje smyslu

zákona.

II.

V dané věci je rozhodnutí o nárocích M. Š. na poskytnutí

jednorázové peněžní částky spjato s citovaným nálezem pléna

Ústavního soudu a jeho odůvodněním.

Ústavní soud proto pokládá nárok M. Š. podle § 3 odst. 1

písm. c) , o poskytnutí jednorázové peněžní

částky některým obětem nacistické perzekuce, v platném znění, za

nepochybný, neboť zákon nestanoví ani pojem koncentračního tábora,

ani nevymezuje dobu existence koncentračních táborů, a protože

termín 4. 5. 1945 podle jiného zákona (č. 255/1946 Sb.) pro

vymezení jiných skutečností (totiž pojmu politického vězně) nelze

pokládat za časovou hranici pro předpoklad, že vězni, kteří

zemřeli v koncentračním táboře po tomto datu, v koncentračním

táboře vlastně nezemřeli.

Protože rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení

i rozsudek Vrchního soudu v Praze v této věci vycházely z absurdní

a smyslu zákona neodpovídající interpretace, došlo k porušení

základního práva stěžovatelky podle y základních práv

a svobod, neboť jí nebyla poskytnuta soudní ochrana proti

rozhodnutí, jež nemělo zákonného opodstatnění. Z výše uvedených

důvodů nemohl senát Ústavního soudu než zrušit uvedený rozsudek

Vrchního soudu v Praze.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.

V Brně 24. června 1997