Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 123/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr.Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti Ing. P.Š., zastoupeného advokátem Mgr. V.E., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2.1997, sp.zn. , t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í

Soudce zpravodaj návrh podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, odmítl, neboť se jedná o podání zjevně neopodstatněné.

Stěžovatel podal dne 14.4.1997 Ústavnímu soudu stížnost, která směřuje proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2.1997, sp.zn. .

Protože podaný návrh vykazoval vady ve smyslu zák.č.182/ 1993 Sb., byl stěžovatel vyzván k jejich odstranění dne 22.4.1997 a byla mu k tomu poskytnuta 15 denní lhůta. Dne 9.5.1997 obdržel Ústavní soud sdělení právního zástupce s písemnou žádostí o prodloužení lhůty. Dne 13.5.1997 byla stěžovateli prodloužena původně stanovená lhůta o 15 dnů ode dne

1

doručení dopisu s tím, že v případě nepředložení napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR po takto prodloužené lhůtě bude stížnost odmítnuta.

Podle doručenky převzal právní zástupce stěžovatele do vlastních rukou písemnou výzvu dne 14.5.1997.

Dne 2.6.1997, tedy po lhůtě stanovené soudcem zpravodajem, obdržel Ústavní soud napadené usnesení Nejvyššího soudu ČR.

Stěžovatel vytýká usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. , především porušení jeho práva na soudní ochranu a spravedlivý proces, zakotvené v článku 36 odst.1 d a článku 1 y, když tvrdí, že odůvodnění napadeného usnesení neobsahuje konkrétní důkazy, o které se toto rozhodnutí opírá, nýbrž pouhé odvolání na obsah spisu, případně na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, a dovozuje, že z těchto důvodů je napadené usnesení pro jeho nekonkrétnost nepřezkoumatelné. Zároveň uvádí, že Nejvyšší soud ČR porušil rovněž stěžovatelovo právo uvedené v článku 38 odst.2 d, když rozhodoval o jeho vazbě v neveřejném zasedání, aniž by tak poskytl stěžovateli možnost se vyjádřit k prováděným důkazům.

Z napadeného usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2.1997, sp.zn. , vyplývá, že tento soud rozhodl podle § 149 odst.1 písm.a) tr.ř. tak, že zrušil stížností napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10.2.1997, sp.zn. , a sám ve věci rozhodl tím způsobem, že stěžovatel (obžalovaný) se ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v ustanovení § 67 písm.a) tr.ř. a zároveň prodloužil vazbu stěžovatele podle § 71 odst.3 tr.ř. do 13.6.1997.

Nejvyšší soud ČR ve věci sám rozhodl, neboť měl za to, že doposud zjištěný skutkový stav je natolik dostačující, že není nutné věc neúměrně protahovat tím, že by věc vracel k novému

2

projednání Vrchnímu soudu v Olomouci. Tento postup nelze soudu zajisté vytýkat, neboť je věcí nezávislého rozhodování obecných soudů, zda považuje dosavadně zjištěné objektivní skutečnosti za odůvodňující tomuto rozhodnutí.

Pokud se týká stěžovatelovy výtky, směřující proti neveřejnosti provedeného jednání, a tím údajného porušení d, je nutno uvést, že podle ustanovení tr.ř. rozhoduje soud ve veřejném zasedání jen tehdy, když tuto formu jednání zákon výslovně předepisuje.

V případě další argumentace stěžovatele je zřejmé, že se důvody obsaženými v ústavní stížnosti zabýval ve svém rozhodování již Nejvyšší soud ČR a podle názoru soudce zpravodaje se s nimi v plném rozsahu vypořádal.

Nelze přisvědčit tvrzení stěžovatele, že napadeným usnesením došlo k porušení d, neboť Nejvyšší soud ČR se důsledně zabýval důvodností uvalené vazby a svým rozhodnutím potvrdil trvající důvody vazby podle ustanovení tr.ř. a naopak důvod trvání tzv. koluzní vazby ( tr.ř.), považoval za nepřesvědčivý a nepodložený konkrétními skutečnostmi, takže jej zrušil.

Závěry Nejvyššího soudu ČR o důvodnosti trvající vazby považuje soudce zpravodaj za dostatečné, takže odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení.

Po prozkoumání podané ústavní stížnosti a shora citovaného usnesení Nejvyššího soudu ČR konstatoval soudce zpravodaj, že napadeným usnesením nedošlo k porušení ustanovení a d a článku 1 y, jakož i k porušení procesněprávního ustanovení uvedeného v tr.ř.

3

4

Soudce zpravodaj proto podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu

V Brně dne 11.6.1997

4