Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 158/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne ve věci stěžovatelů S.M., M.Z. a J.N., všech zastoupených JUDr. J.K., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 1. 1997, č.j. -31,

t akt o

ústavní stížnost se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatelé podali ústavní stížnost proti v záhlaví uvedenému rozsudku, jímž byl rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 21. 10. 1996, č.j. -19, v napadené části změněn tak, že se návrh zamítá. V souzené věci se v odvolacím řízení u krajského soudu jednalo o odvolání odpůrce - Z.D., - proti citovanému rozsudku okresního soudu, jímž byl odpůrce

1

uznán povinným zaplatit navrhovatelům (stěžovatelům) částku 68 517,- Kč s příslušenstvím spolu s nedoplatkem nájemného z nebytových prostor. Podle tvrzení stěžovatelů krajský soud věc posoudil v rozporu s obecně závaznými právními předpisy. Stěžovatelé dále uvedli, že se obracejí přímo na Ústavní soud vzhledem k nebezpečí, že odpůrce bude vymáhat na stěžovatelích části zaplaceného nájemného a "vzhledem k průtahům v jednání u dovolacího soudu". Současně odkázali na ustanovení , o Ústavním soudu.

Z dokladů předložených stěžovateli Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 21. 10. 1996, č.j. -19, byl odpůrce - Z.D., - uznán povinným zaplatit navrhovatelům (stěžovatelům) částku 68 517,- Kč s příslušenstvím a co do částky 5 130,- Kč bylo řízení zastaveno. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 1. 1997, č.j. -31, který byl napaden ústavní stížností, byl citovaný rozsudek okresního soudu k odvolání odpůrce v napadené části změněn tak, že se návrh zamítá; jinak tento rozsudek zůstal nedotčen. Dále krajský soud rozhodl o povinnosti navrhovatelů (stěžovatelů) zaplatit odpůrci společně a neprodleně na nákladech řízení před okresním soudem 4 640,- Kč a na nákladech odvolacího řízení 5 100,- Kč.

Ze zprávy Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 20. 5. 1997 bylo zjištěno, že k uvedenému dni v souzené věci žádné dovolání nedošlo.

Podle ustanovení ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Podle převažující judikatury Ústavního soudu je takovým procesním prostředkem i dovolání (srov. Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3., str. 311, vydání 1., Praha,

2

C.H. Beck 1995).

Podle ustanovení dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Tato procesní situace nastala i v souzeném případě. Pokud stěžovatelé za tohoto stavu rozsudek krajského (odvolacího) soudu dovoláním nenapadli - byt v ústavní stížnosti v rozporu se skutečností tvrdí opak - nevyčerpali všechny procesní prostředky ve smyslu citovaného ustanovení

Ústavní stížnost je tedy nepřípustná.

Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl (§ 43 odst. 1 písm. f), § 72 odst. 3 cit. zákona].

Pokud stěžovatelé poukazují na ustanovení § 75 odst. 2 písm. b) cit. zákona s odůvodněním, že v jednání u dovolacího soudu dochází k průtahům, jde o zjevný omyl, neboť, jak již Ústavní soud konstatoval, v souzené věci dovolání podáno nebylo.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. června 1997

JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj