Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 92/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D., zastoupeného advokátem JUDr. L.P., proti usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 23. ledna 1997, čj. -64, mimo ústní jednání, dne 17. 6. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá. odůvodnění

Podáním ze dne 3. 3. 1997, které bylo doručeno Ústavnímu soudu 19. 3. 1997, brojí stěžovatel proti rozhodnutí Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 23. ledna 1997, čj. -64, kterým byl ustanoven opatrovník věřitelů v konkurzním řízení, a dále soud vyslovil podmíněný souhlas správcem konkurzní podstaty a opatrovníka věřitelů s prodejem nemovitostí ve vlastnictví stěžovatele formou veřejné dražby s tím, že příjem z této veřejné dražby je příjmem do konkurzní podstaty a náklady dražby jdou k tíži konkurzní podstaty, a domáhá se jeho zrušení s odůvodněním, že citovaným rozhodnutím bylo orgánem veřejné moci zasaženo -do ústavních práv stěžovatele zaručených mu zejména č1. 4, č1. 90, a y ČR a , a č1. 38 odst. 2 y

1

základních práv a svobod. V další části své ústavní stížnosti pak stěžovatel polemizuje s důvody, které vedly soud k vyhlášení konkurzu proti stěžovateli a k dalšímu postupu soudu v probíhajícím konkurzním řízení.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z předložených rozhodnutí Krajského obchodního soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 22. ledna 1997 a ze dne 23. ledna 1997, Ústavní soud zjistil, že tento soud jako věcně i místně příslušný k řízení o prohlášení konkurzu a dalšího konkurzního řízení na návrh věřitelů dle , v platném znění, o konkurzu a vyrovnání, prohlásil konkurz na majetek obchodní společnosti D., tedy na majetek stěžovatele, když shledal, že jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro vydání takovéhoto rozhodnutí.

Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých okolností se cítí oprávněn zasahovat do činnosti soudů obecných, a proto pro ně postačuje stěžovatele odkázat na již ustálenou judikaturu Ústavního soudu (viz Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1 až 5) a jen stručně připomenout, že Ústavní soud, jako orgán ochrany ústavnosti stojící mimo soustavu soudů obecných ( úst. ), je oprávněn zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů pouze tehdy, jestliže obecné soudy nepostupují v souladu s d, zejména pak s obsahem hlavy páté a svým postupem pak porušují zásady spravedlivého procesu. Respektují-li obecné soudy ve své jurisdikci jak podmínky dané procesními předpisy, v posuzované věci podmínky a zákona o konkurzu a vyrovnání, tak kautely plynoucí z ústavního pořádku republiky, nespadá do pravomoci Ústavního soudu činnost a rozhodnutí obecných soudů přezkoumávat. Zvláště v rámci konkurzního řízení je plně v pravomoci příslušného soudu postupovat se vší důsledností proti dlužníkům a v souladu se svými oprávněními, které mu citovaný zákon poskytuje, chránit práva věřitelů.

2

V posuzované ústavní stížnosti Ústavní soud proto neshledal, že by postupem obecných soudů došlo k porušení ustanovení hlavy páté d. Z té skutečnosti, že krajský obchodní soud rozhodl v rámci svých oprávnění daných mu zákonem o realizaci stěžovatelova majetku nelze spatřovat porušení ústavně zaručených práv stěžovatele tak, jak se toho ve své ústavní stížnosti stěžovatel domáhá.

V této souvislosti považuje Ústavní soud za nezbytné připomenout, že ani samotná stížnost stěžovatele nesplňovala formální náležitosti, neboť zejména předložená plná moc právního zástupce stěžovatele nesplňovala náležitosti plné moci k zastupování stěžovatele v řízení před Ústavním soudem ( ), neboť zástupce není oprávněn v řízení před Ústavním soudem nechat se zastoupit dalším zástupcem. Proto předloženou plnou moc zástupce stěžovatele pro řízení před Ústavním soudem nelze považovat za řádnou plnou moc pro její formální nedostatky spočívající v nepřípustné substituční doložce. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla zjevně neopodstatněná, nejevilo se však účelné vésti stěžovatele k odstranění těchto vad plné moci.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná a zjevná neopodstatněnost plyne jak z povahy důvodů uvedených stěžovatelem v ústavní stížnosti, v níž se jedná o pouhou polemiku s právními závěry krajského obchodního soudu, tak z ustálené judikatury Ústavního soudu, na niž bylo odkázáno.

Nezbylo proto než o podané ústavní stížnosti rozhodnout, jak ve výroku toho usnesení je patrno [§ 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/199 Sb.].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 17. 6. 1997 JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu ČR