Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 122/96

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J.M., zastoupené advokátem V.K., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 4. 1995, sp. zn. , mimo ústní jednání, dne 17. 6. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění :

Podáním ze dne 29. 4. 1996, které bylo doručeno Ústavnímu soudu dne 3.5.1996, označeným jako "přezkoumání věci - restituce vrácení nemovitosti čp. 66 v D.,", domáhala se stěžovatelka "nezaujatého zvážení své žádosti a přezkoumání celé záležitosti" ve své restituční věci dle

Podání stěžovatelky nesplňovalo formální náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem, proto byly stěžovatelce dopisem ze dne 7. 5. 1996 tyto vady vytknuty a byla jí stanovena lhůta k jejich odstranění. Nato podáním ze dne 24. 6. 1996 sdělila stěžovatelka Ústavnímu soudu, že žádá o prodloužení lhůty

1

k odstranění formálních vad podání z důvodů obtížného zajištění právního zástupce pro řízení před Ústavním soudem. Přípisem ze dne 14. 8. 1996 bylo stěžovatelce vyhověno a lhůta k odstranění vad podání jí byla prodloužena o 60 dní. Poté stěžovatelka dopisem ze dne 8. 10. 1996 Ústavnímu soudu sdělila, že získala právní zastoupení a že formální vady podání, které jí byly vytknuty, budou právním zástupcem odstraněny ve stanovené lhůtě. Nato dne 11. 2. 1997 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání zpracované právním zástupcem stěžovatelky, označené jako doplnění návrhu ze dne 29. 4. 1996, které v podstatě obsahově bylo totožné s původním podáním stěžovatelky. Ani podání stěžovatelky doplněné právním zástupcem však nesplňovalo všechny formální náležitosti návrhu na zahájení řízení dle ( ), proto si Ústavní soud vyžádal ( ) spis Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. , ze kterého bylo zjištěno, že rozsudek jmenovaného soudu shodné spisově značky ze dne 26. 4. 1995, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí O.ú. v L., ze dne 23. 1. 1995, sp. zn. 201/9-R/2941/92/Ver, byl potvrzen. Nabyl právní moci dne 26. 5. 1995. Pro úplnost je třeba dodat, že ani předložená plná moc zástupce stěžovatelky nesplňuje náležitosti stanovené v ust. pro plnou moc k zastupování v řízení před Ústavním soudem.

Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů a tato lhůta počíná dnem nabytí právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Jak již bylo uvedeno shora, ze spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. , bylo zjištěno, že napadené rozhodnutí dotčeného soudu nabylo právní moci dne 26. 5. 1995. Od tohoto data, tedy od 26. 5. 1995, počala běžet zákonem stanovená lhůta k podání ústavní stížnosti, kterou by případně stěžovatelka mohla podat proti jmenovanému rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovatelce poskytoval.

2

Podání stěžovatelky, formálně vadné, bylo doručeno Ústavnímu soudu až 3. 5. 1996, tedy jednoznačně po lhůtě stanovené k podání ústavní stížnosti. Vzhledem k této skutečnosti nejevilo se již Ústavnímu soudu účelné vést stěžovatelku k odstranění vady předložené plné moci svého právního zástupce, neboť takovýto postup jeví se již nadbytečný.

Protože stěžovatelka podala ústavní stížnost po lhůtě stanovené k jejímu podání, nezbylo než o této stížnosti rozhodnout, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno [ ].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 17. 6. 1997

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu ČR