Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 178/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 18. června 1997 ve věci ústavní stížnosti R.K., zastoupeného advokátem Mgr. V.E., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 3. 1997, čj. -16,

t a k t o

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě, zamítajícímu stížnost stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 1. 1997, čj. -6, jímž žádost stěžovatele o propuštění z vazby byla zamítnuta, stěžovatel uvádí,že napadeným rozhodnutím došlo k zásahu do jeho ústavně zaručeného práva na soudní a jinou právní ochranu ve smyslu článku 38 odst. 2 d (dále jen " "). Obecné soudy totiž rozhodovaly o jeho žádosti o propuštění z vazby v neveřejném zasedání a bez jeho přítomnosti, čímž stěžovatel byl zkrácen na svém právu vyjadřovat se ke všem prováděným důkazům. Rozhodnutí

f

2 -

Krajského soudu v Ostravě porušuje i stěžovatelovo právo na řádný proces (článek 36 odst. 1 y), neboť není odůvodněno způsobem zakotveným v ustanovení 134 odst. 2 trestního řádu. V tomto směru poukazuje stěžovatel na nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 1997, čj.

-46

, a má proto za to, že i v projednávané věci je napadené rozhodnutí v rozporu s článkem 36 odst. 1 y, jakož i s článkem 1 y ČR. Argumentace obsažená v usnesení Krajského soudu v Ostravě představuje i porušení článku 40 odst. 2 y a v něm zakotveného principu presumpce neviny. Ze všech uvedených důvodů navrhuje proto stěžovatel zrušení napadeného rozhodnutí.

Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y. V tomto směru zjistil Ústavní soud ze spisu Nt 169/96 Okresního soudu v Přerově, jakož i spisu Krajského soudu v Ostravě, že napadeným usnesením byla podle ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta stížnost stěžovatele proti již uvedenému usnesení Okresního soudu v Přerově, zamítajícímu podle ustanovení § 72 odst. 2 trestního řádu stěžovatelovu žádost o propuštění z vazby. V důvodech napadeného usnesení uvedl krajský soud, že stěžovatel je v této věci stíhán pro návod k trestnému činu vraždy podle § 10/lb) - § 219/1 trestního zákona, ve znění účinném do 31. 8. 1995, v kteréžto věci byla dne 18. 2. 1997 u Krajského soudu v Ostravě podána obžaloba. Krajský soud dále konstatuje, že dosud provedené důkazy nadále zakládají u stěžovatele důvodné podezření ze spáchání trestné činnosti, a to zejména vzhledem ke skutečnostem uvedeným ve výpovědích dalších obviněných. Vzhledem k rozporům mezi těmito výpověďmi přetrvává možnost maření objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, stejně jako možnost, že vzhledem k hrozbě vysokého trestu se stěžovatel trestnímu stíhání nebo trestu bude vyhýbat [§ 67 písm. a), b) trestního řádu]. Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem spisu Krajského soudu v Ostravě, neshledal v důvodech napadeného rozhodnutí nic, co by nasvědčovalo

- 3 -

jejich nedostatečnosti, nekonkrétnosti a nesrozumitelnosti, nebo co by dokonce naznačovalo libovůli v rozhodování, kteréžto skutečnosti byly důvodem, proč Ústavní soud ve věci

sp. zn.

zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě. Pokud pak stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na porušení článku 38 odst. 2 y, třeba poukázat na to, že obecné soudy v tomto směru postupovaly zcela v souladu s ustanoveními § 72, § 148 odst. 1, jakož i § 240 trestního řádu, umožňujícími soudu v projednávané věci rozhodnout v neveřejném zasedání.

Všechny uvedené skutečnosti a závěry jsou natolik evidentní, že Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 18. června 1997

JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj