Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 130/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti 1) Ing. A.F., 2) Ing. L.R., 3) M.P., 4) A.Š., 5) B.R. a 6) I.Š., všichni zastoupeni advokátem JUDr. K.P., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 1. 1997, č. j. -71,

t a k t o Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Ústavnímu soudu byla dne 17. 4. 1997 doručena ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedenému rozhodnutí, kterým byl potvrzen rozsudek, Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 21. 9. 1995, č. j. -51. Rozsudkem soudu I. stupně byla zamítnuta žaloba stěžovatelů, kterou se domáhali, aby bylo vysloveno, že na ně přechází vlastnické právo ke konkrétně

1.

uvedeným nemovitostem nacházejícím se v k. ú. Ch. u obce J. Soud I. stupně dospěl k závěru, že nárok na přechod vlastnického práva dovozovaný z toho, že žalovaní získali nemovitosti v rozporu s tehdy platnými předpisy, vznikl již , ve znění novely provedené , a nárok na přechod vlastnického práva dovozovaný z toho, že žalovaní získali nemovitosti za cenu nižší, než jaká odpovídala tehdy platným cenovým předpisům, vznikl až později na základě novely provedené V prvém případě uplynula lhůta 31. 12. 1992, ve druhém dne 1. 9. 1993, a vzhledem k tomu, že žalobci podali předmětnou žalobu u soudu až dne 17. 2. 1994, oba tvrzené nároky zanikly a není tedy možné je přiznat.

Soud I. stupně dále uvedl, že na takto posouzené věci nic nemění ani dříve zahájené řízení vedené pod sp. zn. , v němž žalobci uplatnili totéž, avšak jen procesní cestou změny žaloby.

Odvolací soud se ztotožnil jak se skutkovými tak i právními závěry soudu I. stupně a zároveň podle ustanovení 238 odst. 2 písm. a) vyslovil ve výroku svého potvrzujícího rozsudku přípustnost dovolání s tím, že za otázku po právní stránce zásadního významu považuje posouzení, zda lhůta běžící do 31. 12. 1992, tak i lhůta běžící do dvou měsíců od 1. 7. 1993, jsou lhůtami prekluzivními, či zda mají jiný charakter. Dále pak považoval za důležité posoudit, zda uplatněním téhož nároku v jiném soudním řízení, kde však byla uplatňována změna žaloby, která nebyla připuštěna, došlo ke stavění či prodloužení uvedených lhůt.

Stěžovatelé jsou přesvědčeni o tom, že soudy obou stupňů označily jejich nárok na přechod vlastnického práva za prekludovaný v rozporu se zákonem, čímž jim znemožnily domáhat se podle d stanoveným postupem svého práva u soudu a zároveň porušily jejich právo na spravedlivé projednání jejich záležitosti garantované v č1. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv základních svobod. Proto navrhují vydání nálezu, kterým Ústavní soud rozsudky obou stupňů zruší.

2

Z obsahu ústavní stížnosti dále vyplývá, že stěžovatelé zároveň podali dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 1. 1997, č. j. -71, s tím, že z opatrnosti podávají i ústavní stížnost, když odkazují na usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 11. 1996,

sp. zn.

, které se ve vysloveném právním názoru liší od jiných rozhodnutí Ústavního soudu, která právní zástupce stěžovatelů cituje a ze kterých vyplývá, že přípustné dovolání je posledním prostředkem ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy. Ústavní soud neshledal v daném případě důvod odchylovat se od již ustálené judikatury a nesdílí právní názor soudce zpravodaje vyslovený v usnesení ze dne 5. 11. 1996,

sp. zn.

. V tomto ohledu je třeba upozornit i na judikaturu Evropské komise pro lidská práva, podle které pravidlo vyčerpání opravných prostředku vyžaduje použít všechny právní prostředky dostupné podle vnitrostátního práva, které jsou v zásadě učiněné a postačující k tomu, aby se jejich prostřednictvím dosáhlo nápravy. Za účinný a adekvátní opravný prostředek pak považuje takový, který může ještě podstatně ovlivnit rozhodnutí o meritu věci. V daném případě je třeba konstatovat, že vyslovení přípustnosti dovolání, s ohledem na posouzení otázky zásadního právního významu, je rozhodnutím, které v sobě nepochybně takovou možnost zahrnuje.

Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud dospěl k závěru, že podaný návrh je nepřípustný, a proto byl podle ustanovení odmítnut, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, aniž by byli

3

stěžovatelé, resp. jejich právní zástupce, vyzváni k předložení plné moci udělené pro toto řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 4. června 1997

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj