Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 345/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele F.V., zastoupeného JUDr. M.S., proti: 1) sdělení OSSZ v L., ze dne 31. 5. 1996, čj. OSVC/ZK/96, a ze dne 25. 7. 1996, 2) rozhodnutí O.ú. v L., ze dne 29. 10. 1996, čj. 21/96/386R/552A/For, a o návrhu na zrušení , , ve znění změn a doplňků, , ve znění změn a doplňků, a poslední věty odst. 7 č1. XVII zák. č. 160/1.995 Sb., t a k t o :

Návrh se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se ve svém návrhu domáhal zrušení sdělení OSSZ ze dne 31. 5. 1996, čj. OSVC/ZK/96, a sdělení ze dne 25. 7. 1996, která se týkala neproplacení pracovní neschopnosti, resp. dávek nemocenského pojištění. Současně se domáhal, aby OSSZ bylo zakázáno pokračovat v porušování práv zaručených všem občanům v ustanovení , a odst. 3 čl. -_ 26 d (dále jen " ") a bylo jí nařízeno nově rozhodnout o proplacení pracovní neschopnosti. Dále se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí O.ú. v L., ze dne 29. 10. 1996, čj. 21/96/386R/552A/For, s tím,

1

aby O.ú. v L., bylo zakázáno pokračovat v porušování práv zaručených všem občanům v ustanovení č1. 1 a 3; č1. 26 odst. 3 y a dále, aby mu bylo uloženo nově rozhodnout o sociální dávce.

Stěžovatel se spolu s ústavní stížností domáhal zrušení ustanovení písm. c) odst. 2 a ustanovení písm. c) odst. 3 , o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších změn a doplňků, dále zrušení ustanovení odst. 3 , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších změn a doplňků, protože těmito ustanoveními jsou porušena u zaručená práva na rovné právo všech občanů před zákonem při hmotném zajištění občanů pro případ, že bez své viny nemohou získat prostředky pro své životní potřeby prací, jak má na mysli a a č1. 26 odst. 3 y.

Podáním ze dne 6. 1. 1997 pak stěžovatel ústavní stížnost doplnil o návrh na zrušení poslední věty ustanovení odst. 7 čl. XVII s odůvodněním, že je sice přesvědčen, že uvedené ustanovení nerozšiřuje zákonné důvody zániku účasti osoby samostatně výdělečné činné, resp. spolupracující osoby, na nemocenském pojištění, nicméně že nelze vyloučit jiný výklad.

Stěžovatel rovněž požádal o prominutí zmeškání 60 denní lhůty dle pro případ, že by tato počala běžet dne 25. 7. 1996 nebo 31. 5. 1996.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost stěžovatele včetně jejích příloh, zejména napadená sdělení OSSZ, tj. sdělení ze dne 31. 5. 1996, adresované stěžovateli, o neproplacení pracovní neschopnosti, tohoto znění: "Sdělujeme Vám, že pracovní neschopnost od 16. 3. 1996 dosud nemůžeme proplatit, neboť k nemocenskému pojištění jste přihlášen od 1. 3. 1996. První pracovní neschopnost je možno proplatit, pokud vznikne po 3 měsících ode dne přihlášení", a sdělení ze dne

2

25. 7. 1996, adresované manželce stěžovatele; dále přezkoumal žádost o poskytnutí informací právní zástupkyně stěžovatele ze dne 27. 11. 1996, adresované OSSZ, a odpověď na tuto žádost ze dne 18. 12. 1996 a konečně též napadené rozhodnutí O.ú. ze dne 29. 10. 1996, čj. 21/96/386R/552 A/For, a dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost nepřípustnou. Jak již bylo uvedeno, stěžovatelova ústavní stížnost směřuje proti sdělení OSSZ ze dne 31. 5. 1996, a dále proti sdělení ze dne 25. 7. 1996, které je odpovědí OSSZ na dopis manželky stěžovatele, jíž je také sdělení adresováno. Napadená sdělení byla vydána OSSZ v L. v rámci postupu dle Uvedený přitom obsahuje v možnost domáhat se vydání rozhodnutí o sporném nároku. Protože ústavní stížnost je chápána jako krajní prostředek ochrany práv a stěžovatel nijak nedoložil, že by se alespoň pokusil docílit ze strany OSSZ postupu dle uvedeného zákona a ten že zůstal nečinný, má Ústavní soud za to, že nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon stěžovateli přiznává. Navíc pak sdělení ze dne 25. 7. 1996 je adresováno a bylo odpovědí na dopis nikoliv stěžovatele, ale jeho manželky, čímž není v tomto případě splněna ani náležitost ústavní stížnosti dle , totiž že by byl stěžovatel na tomto sdělení jakkoliv participoval. Stejně tak má Ústavní soud za to, že jde o ústavní stížnost nepřípustnou z důvodu nevyčerpání všech procesních prostředků, pokud směřuje proti rozhodnutí O.ú. v L. ze dne 29. 10. 1996, čj. 21/96/386R/552A/For, neboť nejde o žádný z případů uvedených v a 2 , a to ani pokud jde o písm. i) (když v daném případě je napadený akt nepochybně rozhodnutím), a v nichž soudy nepřezkoumávají rozhodnutí správních orgánů, nebo v nichž podle odst. 3 cit. ustanovení jsou z přezkoumání soudem vyloučena rozhodnutí vydaná na základě ustanovení uvedených v příloze A), která jsou součástí tohoto zákona, jakož i rozhodnutí, jejichž

3

přezkoumávání vylučují zvláštní zákony. Navíc pokud jde o toto rozhodnutí o.ú., stěžovatel neuvedl, v čem zakládá porušení jeho základních práv a svobod, když protiústavnost vytýká pouze napadeným sdělením a právní úpravě s nimi korespondující. Konečně podle názoru Ústavního soudu nelze v projednávané věci aplikovat ani ustanovení , podle něhož Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti i když nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, jestliže svým významem podstatně přesahuje vlastní zájem stěžovatele. Výjimku lze totiž připustit jen v mimořádných případech, kdy je ohrožena efektivita ochrany základních práv a svobod. Tak tomu však v daném případě evidentně není a naopak je na stěžovateli, aby všemu tomu, čím své právo individualizuje, dal průchod vyčerpáním všech procesních prostředků. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že institut prominutí zmeškání 60 denní lhůty upravené v uvedeného zákona nezná.

Z důvodů shora uvedených nezbylo než ústavní stížnost jako nepřípustnou podle ustanovení odmítnout.

Návrhem na zrušení jednotlivých ustanovení právních předpisů se Ústavní soud nezabýval, neboť takový postup by byl možný jen pokud by ústavní stížnost přijal. Ústavní soud však ústavní stížnost z výše uvedených důvodů odmítl.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 10. 6. 1997 soudkyně ústavního soudu

4