Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 129/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele DJ., zastoupeného advokátem JUDr. Z.H., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně, sp. zn. , ze dne 5. 2. 1996, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení a vedlejší účastnice J.J., zastoupené advokátkou JUDr. S.B., t a k t o :

Návrh s e o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel svým návrhem napadá rozhodnutí Krajského soudu v Brně, sp. zn. , ze dne 5. 2. 1996. Tímto rozhodnutím bylo potvrzeno prvostupňové rozhodnutí Okresního soudu ve Znojmě, sp. zn. , ze dne 6. 4. 1995, jímž bylo vyhověno žalobě vedlejší účastnice o vydání transformačního podílu ve výši 120 815,70 Kč s příslušenstvím. Obecné soudy svými rozhodnutími stanovily navrhovateli povinnost vydat vedlejší účastnicí majetkový podíl ve výši 120 815,70 Kč spolu s úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci soudního rozhodnutí.

1

V ústavní stížnosti navrhovatel namítá, že obecné soudy ignorovaly fakt, že mezi navrhovatelem a vedlejší účastnicí došlo k uzavření dohody o vydání majetkového podílu, přičemž před podáním žaloby navrhovatel poskytl vedlejší účastnici plnění převážně v movitých věcech. Navrhovatel zdůraznil, že nikdy nepopíral nárok vedlejší účastnice na vydání majetkového podílu z transformace družstva. Z toho důvodu s ní také uzavřel dohodu o způsobu a formách vypořádání. Tato dohoda se měla týkat obou manželů J. o vydání majetkových podílů v souhrnné výši 443 367,91 Kč. Navrhovatel vytýká obecným soudům porušeni č1. 1 d (dále jen " "), tedy nerespektování rovného postavení účastníků civilního řízení. Dále vytýká nerespektování , jakož i y, tj. odepření práva na spravedlivý proces a porušení ochrany vlastnického práva.

Ústavní soud si vyžádal k posouzení věci spis Okresního soudu ve Znojmě, sp. zn. . Z uvedeného spisu zjistil, že rozhodnutími obecných soudů byla navrhovateli stanovena povinnost zaplatit vedlejší účastnici majetkový podíl v částce 120 815,70 Kč s příslušenstvím. Tato povinnost byla stanovena na základě ustanovení ve spojení s téhož zákona. V řízení bylo zcela nepochybně prokázáno, že vedlejší účastnice vyzvala 5.1.1993 navrhovatele k vydání majetkového podílu z transformace. Výši majetkového podílu vyčíslil sám navrhovatel. Z obsahu spisu je rovněž jednoznačně patrno, že mezi vedlejší účastnicí a navrhovatelem nedošlo k uzavření dohody ohledně způsobu vydání majetkového podílu. Vedlejší účastnice neakceptovala nabídku navrhovatele na věcné plnění. Dohodu o věcném plnění ve výši 185 806 Kč uzavřel s navrhovatelem manžel vedlejší účastnice, který také toto věcné plnění přijal jako úhradu na část své pohledávky. V zápise ze dne 4. l1. 1993 je jednoznačně uvedeno, že mezi navrhovatelem a vedlejší účastnicí k dohodě nedošlo, přičemž vzhledem k průtahům s vydáváním transformačního podílu bude vedlejší účastnice žádat

2

plnění v penězích soudní cestou.

Obsahu citovaného soudního spisu odpovídá i vyjádření vedlejší účastnice ze dne 8. 7. 1996, jakož i písemné vyjádření Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 1996. V obou písemných vyjádřeních k ústavní stížnosti je navrhováno její zamítnutí.

Při posuzování uvedené ústavní stížnosti je potřebné připomenout, že ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy a nemůže proto přejímat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y. Z ústavního principu nezávislosti soudu vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů v souladu s ustanovením

Současně je třeba zdůraznit, že podstata předložené ústavní stížnosti spočívá v polemice navrhovatelky s právními závěry meritorních rozhodnutí obecných soudů. Zde ústavnímu soudu nezbývá než přisvědčit správnosti závěrů dotčeného orgánu veřejné moci (Krajského soudu v Brně). Obecné soudy posoudily věc zcela v souladu s ustanovením Pokud nebyla uzavřena mimosoudní dohoda, vznikl vedlejší účastnici nárok domáhat se finančního vypořádání majetkového podílu z transformace. Obecné soudy v dané věci postupovaly v intencích zákona a nelze dovodit, že svým postupem porušily navrhovatelova práva daná ustanoveními , 11 a 36 y. Ve smyslu těchto ustanovení práva na spravedlivý proces navrhovatel využil a soud posoudil zákonnost jeho tvrzení. Neobstojí tedy tvrzení navrhovatele, že byl zkrácen na svých právech garantovaných v hlavě páté y.

S poukazem na shora uvedené proto Krajský soud v Brně nepochybil, pokud potvrdil rozhodnutí prvostupňového soudu a stanovil tak navrhovateli povinnost zaplatit vedlejší účastnici

3

finanční hodnotu majetkového podílu z transformace.

Z těchto důvodů proto Ústavní soud návrh navrhovatele jako zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, odmítl.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 28. května 1997 JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu

4