Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 146/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů J.J. a M.J. a J.Š., zastoupených advokátem JUDr. M.M., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 1997, sp. zn. ,

t akt o

Ústavní stížnost se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í

Napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 3. 1996, č.j. -106, jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že odstoupení stěžovatelů jako žalobců od kupní smlouvy ohledně nemovitosti v rozsudku specifikované, uzavřené se žalovaným I., je účinné a že žalovaný je povinen stěžovatelům tuto nemovitost vydat. Odvolací soud proti svému rozsudku připustil v souladu s ustanovením § 239

1

odst. 1 (dále jen " ") dovolání, neboť se prý v souzené věci "jedná o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, jehož vyřešení může mít význam i v dalších sporech".

Tento rozsudek stěžovatelé napadli ústavní stížností, v níž zejména uvedli, že napadeným rozsudkem bylo porušeno jejich základní právo na soudní ochranu, zakotvené v d (dále jen " "), a právo na vlastnictví a jeho ochranu podle y.

Stěžovatelé k ústavní stížnosti připojili i kopii dovolání, které podali dne 26. 3. 1997 u Obvodního soudu pro Prahu 4, proti napadenému rozsudku.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Z obsahu spisu je zřejmé, že v souzené věci bylo 26. 3. 1997 podáno dovolání, které městský soud v souladu s ustanovením ve výroku napadeného rozsudku výslovně připustil. Z judikatury Ústavního soudu plyne, že dovolání,

přípustné podle , je posledním prostředkem soudní ochrany, jehož vyčerpáním je podmíněna přípustnost ústavní stížnosti

(srov. např. Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 3, C.H. Beck Praha 1995, str. 311). V souzené věci dovolání připuštěno bylo a jestliže stěžovatelé podali ústavní stížnost ještě před rozhodnutím o podaném dovolání, je ústavní stížnost nepřípustná, neboť stěžovatelé dosud nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje.

Pokud se stěžovatelé v ústavní stížnosti odvolávají na

usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 5. 11. 1996,

sp. zn.

, jímž bylo dovolání označeno za mimořádný opravný prostředek, který nelze chápat jako procesní prostředek ve smyslu § 75 odst. 1 citovaného zákona, je třeba poukázat na to, že tento názor je obsažen toliko v usnesení ústavního soudu (a nikoliv v nálezu), jímž Ústavní soud vázán není. Jestliže tedy Ústavní soud v nyní vydávaném rozhodnutí zaujímá stanovisko odchylné, nevyplývá ze zákona povinnost předložit věc k posouzení plénu, aby vyslovilo ve věci závazné stanovisko (srov. ustanovení § 23 cit. zákona).

Závěrem proto Ústavní soud konstatuje, že ustanovení nerozlišuje řádné a mimořádné opravné prostředky, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Toto rozlišení nezná ani platný . Jestliže tedy dovolání - z hlediska nauky - představuje mimořádný opravný prostředek, je třeba jej nicméně chápat jako procesní prostředek ve smyslu citovaného zákonného ustanovení.

Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost jako nepřípustný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení § 43 odst. 1 písm. f) citovaného zákona].

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. května 1997

JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj