Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 34/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele N.B., zastoupeného advokátkou JUDr. J.K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. , ze dne 8. 12. 1995, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Magistrátu O., pozemkového úřadu, ze dne 15. 3. 1995, č. j. Pú/RK-201-52/95-Ing.Tu, za účasti vedlejších účastníků - města O., L., zastoupených advokátkou JUDr. E.O., R., D., zastoupeného advokátem JUDr. V.J., P., T., zastoupených likvidátorkou JUDr. H.S., t a k t o :

Návrh s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel se svým návrhem ze dne 30. 1. 1996 domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. ,

1

ze dne 8. 12. 1995, jímž bylo potvrzeno správní rozhodnutí Magistrátu O., pozemkového úřadu, ze dne 15. 3. 1995, č. j. Pú/RK-201-52/95-Ing.Tu. Správním rozhodnutím bylo určeno, že na navrhovatele nepřechází vlastnické právo k nemovitostem nacházejících se v okrese O., zapsaných ve vložkách zemských desek k. ú. H., a k. ú. D.P., č. 61, dále pozemkových knih v O., k. ú. D.P. vložky č. 580, 131, 95, 97 a téže pozemkové knihy k. ú. H.P. vložka č. 106. Odvolací soud opřel své potvrzující rozhodnutí o závěr, že navrhovatel není oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zák. č. 195/1993 Sb. Obecný soud dospěl k tomuto závěru při hodnocení závěti po zemřelém A.B., ze dne 25. 5. 1968, která byla legalizována církevním správním soudem pro oblast B. na ostrově G., dne 21. 10. 1974. Podle názoru krajského soudu tato závěť nevyjádřila zřetelně ideální podíl navrhovatele na zůstavitelově majetku ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 písm. b), věta před středníkem, zák. č. 195/1993 Sb., podle něhož vzniká oprávnění pouze v míře odpovídající dědickému podílu.

V ústavní stížnosti vytýká navrhovatel rozpor tohoto rozhodnutí obecného soudu s , , , , a č1. 37 odst. 3 d (dále jen " "). Navrhovatel konstatuje, že byl uznán dědicem, a to k celému majetku, na základě závěti po zemřelém A.B. v N, a je proto nepochopitelné, že na území ČR tímto dědicem, ač na základě stejné y, uznán není. Soud podle jeho názoru vyložil závět nesprávně a nezabýval se v této věci naprosto mezinárodním právem soukromým ani procesním.

Ústavní soud při posuzování této ústavní stížnosti vyžádal od navrhovatele podklady, týkající se státního občanství původního vlastníka nemovitostí. Z předložených listinných podkladů pak vyplynulo, že zemřelý P.W.A.B. byl britským státním občanem. Tvrzení navrhovatele

2

v jeho písemném podání ze dne 8. 4. 1997, že zemřelý A.B. byl multinacionální, jako celá evropská rodina B.v.W., nekoresponduje s předloženými listinnými důkazy. V takovém případě ovšem je nutno považovat ústavní stížnost navrhovatele za neopodstatněnou, neboť překážkou pro vydání nemovitostí podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, je zjevné nesplnění předepsaných zákonných předpokladů, pokud jde o státní občanství původního majitele. Tato podmínka je jasně formulována v ustanovení zákona o půdě ( , ve znění novel). Současně je dále rozpracována v , kterým se upravují některé otázky související se , konkrétně v . Názor stěžovatele, že zákon o půdě vyžaduje podmínku státního občanství pouze u dědice jakožto oprávněné osoby dle , je mylný. V tomto případě je státní občanství podmínkou proto, aby se dědic stal oprávněnou osobou ve vztahu k těm nemovitostem, jejichž původní vlastník sám splňoval podmínku státního občanství. Nároky v tomto směru nelze uplatnit, není-li prokazatelné, že původní vlastník je oprávněnou osobou dle odst. 1 téhož zákona. Oprávněnost dalších osob je odvozena od oprávněnosti původního vlastníka. Protože stěžovatel neprokázal, že přesně vymezené podmínky týkající se státního občanství, stanovené ve shora citovaných ustanoveních, původní vlastník splňoval, není ve smyslu ustanovení osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti.

Proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh odmítnout.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 30. května 1997 JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu

3