Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 76/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. J.Ch., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 1997, č. j. -68,

t a k t o Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í .

Ústavnímu soudu bylo dne 4. 3. 1997 doručeno podání označené jako ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedenému rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 9. 10. 1996, č. j. -58. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, soud I. stupně zastavil řízení ve věci o prohlášení konkurzu, neboť stěžovatel nezaplatil na výzvu soudu v určené lhůtě zálohu na náklady konkurzu ve výši Kč .10 000,-.

Stěžovatel v ústavní stížnosti v podstatě poukazuje na skutečnost, že řízení bylo zahájeno dne 2. 7. 1994, tedy v době, kdy neměl povinnost platit výše uvedenou zálohu. Ta byla stanovena až s účinností od 1. 6. 1996 na základě ustanovení , kterým byl novelizován , o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších

1

předpisů. Stěžovatel namítá, že postup soudu nemá oporu v zákoně, neboť se opírá o ustanovení, které zakládá retroaktivitu hmotného práva s procesně negativními důsledky, a to navíc za situace, kdy o téže věci bylo již pravomocně rozhodnuto. V tom spatřuje porušení , a d, a proto navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí spolu s ustanovením , ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel dále poukazuje na další rozhodnutí související s předmětnou věcí a žádá, aby byly zjištěny všechny dosavadní vady řízení.

Vzhledem k tomu, že podání nemělo náležitosti požadované , o ústavním soudu, byl stěžovatel přípisem ze dne 17. 3. 1997 (doručení vykázáno dne 21. 3. 1997) poučen o podmínkách pro řízení před Ústavním soudem. K odstranění vad podání mu byla určena lhůta do 11. 4. 1997.

Dopisem ze dne 21. 3. 1997 stěžovatel sdělil, resp. z jeho obsahu vyplývá, že podaná ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti, avšak požadavek povinného zastoupení považuje za diskriminační. K tomu bylo stěžovateli vysvětleno přípisem ze dne 1. 4. 1997 (doručení vykázáno dne 5. 4. 1997), že povinnost zastoupení advokátem zcela jednoznačně vyplývá z ustanovení Lhůta k odstranění vad byla proto stěžovateli prodloužena do 25. 4. 1997, s upozorněním na následky v případě neodstranění vad. Na tuto výzvu stěžovatel reagoval dopisem ze dne 7. 4. 1997, ve kterém vyslovil názor, že povinné právní zastoupení ve smyslu je v rozporu s garancí rovnosti účastníků před zákonem. Požadavek kvalifikovaného právního zastoupení proto nepovažuje za zákonný, a proto mu nemůže vyhovět.

Na základě výše uvedených skutečností je Ústavní soud nucen konstatovat, že do dnešního dne nebyl splněn požadavek odstranění vad návrhu, zejména pokud jde o zastupování v řízení před Ústavním soudem, i když k tomu byla stěžovateli poskytnuta

2

dostatečně dlouhá doba a stěžovatel byl na následky nesplnění upozorněn. Argumenty uvedené stěžovatelem ohledně právního zastoupení nemohou mít vliv na zákonný postup stanovený pro toto řízení, a proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh, ve kterém stěžovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě k tomu určené podle odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. 5. 1997

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj

3