Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 125/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 16. května 1997 ve věci ústavní stížnosti Z.V., zastoupeného advokátem JUDr. B.V., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 1996, čj. -131,

t a k t o

Ústavní stížnost se odmítá. O d ů v o d n ě n í .

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Městského soudu v Praze, potvrzujícímu usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. 6. 1996, čj. -77, jímž návrh na obnovu řízení ve věci sp. zn. Obvodního soudu pro Prahu 10 byl zamítnut, stěžovatel uvádí, že napadeným usnesením bylo porušeno jeho základní právo zaručené mu článkem 36 odst. 2d (dále jen ""), jakož i článku 6 odst. 1 věta první úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, totiž právo, aby jeho věc byla spravedlivě projednána nezávislým a nestranným soudem. Stěžovatel v době projednávání věci totiž nevěděl o existenci důkazů, které by nyní pro něho mohly přivodit

- 2 -

příznivější rozhodnutí ve věci. Stěžovatel proto z uvedených důvodů navrhuje, aby jeho ústavní stížnosti bylo vyhověno a napadené usnesení bylo zrušeno.

Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy pátéy. V tomto směru zjistil Ústavní soud z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 10, že stěžovatel podal návrh na obnovu řízení ve věci sp. zn. tohoto soudu, v níž jeho návrh na uložení povinnosti odpůrci M, zaplatit mu částku Kčs 175,-- jako náhradu mzdy, Kčs 800,-- jako nevyplacené prémie a Kčs 2 378,-- jako nevyplacené podíly na hospodářských výsledcích za rok 1988 byl zamítnut. Obvodní soud pro Prahu 10 shora citovaným usnesením stěžovatelův návrh na obnovu řízení zamítl s odůvodněním, že nejsou splněny podmínky ustanovení a b) pro povolení obnovy řízení, neboť svědectví všech nabízených svědků bylo dostupné již v době původního řízení. Výslech svědkyně S. považoval soud již v době původního řízení za nadbytečný, neboť měl dostatek důkazů pro závěr o neomluvitelnosti absence stěžovatele dne 25. 11. 1988. Pokud v ustanovení je jako důvod obnovy řízení uváděna existence rozhodnutí, které nemohlo být v původním řízení použito, je třeba jím rozuměti rozhodnutí vztahující se ke konkrétní projednávané věci. V napadeném potvrzujícím usnesení, v němž rozhodoval o odvolání stěžovatele, uvedl Městský soud v Praze, že ustanovení a b) upravuje případy, kdy účastník nevěděl o existenci důkazů, které by pro něho mohly přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. V daném případě stěžovatel navrhuje výslech svědkyně, jehož se domáhal již v původním řízení, ale soud jej nepovažoval pro zjištění skutkového stavu za významný, a proto jej neprovedl, a dále výslech svědků, který, ač mohl, v původním řízení nenavrhl. Ústavní soud sdílí uvedené závěry obecných soudů, k nimž dodává, že nemožností použít skutečností, rozhodnutí nebo důkazů bez své viny v původním řízení [ ],

- 3 -

je míněna nemožnost provést dokazování v soudním řízení a nebo nemožnost označit či předložit tyto skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy účastníkem řízení vůči soudu. Nejde tu o případy neprovedení možného dokazování soudem ohledně těch skutečností, rozhodnutí a důkazů, které byly účastníky řízení označeny, avšak soudem byly pokládány za nerozhodné, a proto k jejich dokazování nebylo přikročeno (stejně R 19/75).

Všechna uvedená zjištění a závěry jsou tedy natolik evidentní, že ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 16. května 1997

JUDr. Vladimír Čermák

soudce zpravodaj