Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 74/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele RNDr. F.P., zastoupeného advokátkou JUDr. M.D., proti rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 19. 11. 1996, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. , ze dne 28. 3. 1996, mimo ústní jednání, dne 6. 5. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností [ ], která i jinak co do formálních náležitostí vyhovovala zákonem stanoveným podmínkám (§, 72 odst. 2, 4 ), brojí stěžovatel proti pravomocnému rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 19. 11. 1996, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. , ze dne 28. 3. 1996, kterým byl stěžovatel zavázán vyklidit obytnou místnost s předsíní a koupelnou a WC ve druhém patře domu čp. 2312, v P., do 15 dnů od právní moci rozsudku, a tvrdí, že obecné soudy jako orgány veřejné moci těmito rozhodnutími zasáhly do jeho ústavně zaručených práv a svobod zakotvených v . d a v d, a to tím, že vlastnictví navrhovatele ve sporném

1

řízení poškozuje práva stěžovatele, aniž blíže stěžovatel ve své ústavní stížnosti rozvádí jakým způsobem; navrhl však, aby označená rozhodnutí obecných soudů byla nálezem ústavního soudu zrušena.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z předložených rozhodnutí obecných soudů, stejně jako z kusého odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelem, je patrno, že obecné soudy vyhověly návrhu navrhovatelky, která je vlastnicí domu čp. 2312 v P., a po řádně provedeném řízení zavázaly stěžovatele k vyklizení shora označených místností, které stěžovatel v předmětném domě obývá, a tato svá rozhodnutí také přiměřeným způsobem odůvodnily, aniž by jakýmkoli způsobem zasáhly do ústavně zaručených a chráněných práv a svobod stěžovatele.

Ústavní soud již dříve a opakovaně vyložil ve svých rozhodnutích, za jakých okolností je oprávněn zasahovat do jurisdikční pravomoci soudů obecných; protože jde o konstantní a opakovaně publikovanou judikaturu (viz Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, sv. 1 až 5), zcela postačí na tato rozhodnutí a jejich odůvodnění odkázat, aniž bylo třeba k důvodům již dříve vyloženým cokoliv dodávat; pod aspekty této konstantní judikatury Ústavního soudu nemůže se ústavní stížnost stěžovatele jevit jinak, než jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti (stejně jako důvody pro ni) je dána opakovanou publikací rozhodnutí, jak již o nich byla zmínka.

Nezbylo proto než o ústavní stížnosti stěžovatele rozhodnout tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno [

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43

odst. 2 ].

V Brně dne 6. 5. 1997 JUDr. Vlastimil Ševčík

Ústavního soudu ČR