Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 95/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 22. dubna 1997 ve věci ústavní stížnosti města L., zastoupeného JUDr. P.R., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7.1.1997, č.j. - 12, takto :

Ústavní stížnost se odmítá. O d ů v o d n ě n í:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, potvrzujícímu rozhodnutí Katastrálního úřadu L. z 1.11.1996, č.j. Vil, 3-2864/96, jímž byl zamítnut návrh na vklad vlastnického práva a věcného břemene do katastru nemovitostí, stěžovatel pokládá za bezprecedentní vyžadovat souhlas osob, v jejichž prospěch je vlastník pozemku omezen ve svém vlastnictví, jako podmínku vzniku práva z věcného břemene. K souhlasu oprávněné osoby může totiž dojít až po vzniku práva z věcného břemene, tedy po vkladu práva do katastru nemovitostí, a teprve potom může osoba, oprávněná z věcného břemene, tohoto oprávnění využít. Stěžovatel má proto za to, že vznik věcného práva k pozemku, odpovídajícího věcnému

2 -

břemeni, musí předcházet vzniku oprávnění třetích osob. Nelze-li povinnost předložení y o souhlasu osob oprávněných z věcného břemene dovodit ze zákona, potom uložení takové povinnosti je v rozporu s d ( dále jen "Listina"). Krajský soud navíc rozhodl o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu bez ústního jednání, patrně za použití Tím vším krajský soud porušil stěžovatelovo právo na spravedlivý proces ve smyslu y ČR, y, jakož i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel proto navrhuje z uvedených důvodů zrušení napadeného rozsudku.

Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y. V tomto směru Ústavní soud zjistil z obsahu spisu, sp. zn. , Krajského soudu v Ústí nad Labem, jakož i spisu, sp. zn. Vil, 3-2864/96, Katastrálního úřadu v L., že již uvedeným rozhodnutím Katastrálního úřadu v L. byl zamítnut návrh stěžovatele na vklad vlastnického práva a práva odpovídajícího věcnému břemeni. Katastrální úřad v L. zjistil z kupní smlouvy uzavřené 4.9. 1996 mezi převodcem městem L. a nabyvateli J. a E.P., že touto smlouvou se mimo jiné zřizuje věcné břemeno přístupu pro pěší ve prospěch vlastníků a uživatelů sousedících nemovitostí. Tyto osoby však podle zjištění správního orgánu v uvedené smlouvě se založením takového práva neprojevily souhlas, z čehož katastrální úřad dovodil, že tento právní úkon postrádá atribut určitosti. Krajský soud, jenž rozhodoval o opravném prostředku proti tomuto rozhodnutí správního orgánu, napadeným rozhodnutím již citované rozhodnutí správního orgánu potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí krajský soud uvádí, že do jedné y, označené jako kupní smlouva, byly pojaty dva právní úkony, totiž kupní smlouva a dohoda účastníků smlouvy o zřízení věcného břemene. Oba tyto právní úkony nejsou z hlediska vůle smluvních stran od sebe oddělitelné, a proto zápis do katastru nemovitostí lze provést pouze za předpokladu,

3 -

že v řízení o povolení vkladu dospěje katastrální úřad k závěru o splnění podmínek zápisu obou těchto věcných práv. Ke zřízení věcného břemene ve prospěch vlastníků sousedících nemovitostí je však třeba souhlasu vlastníků těchto nemovitostí, a protože taková nebyla ve správním řízení předložena, nepochybil správní orgán, jestliže návrh na vklad, ve smlouvě označených, věcných práv zamítl. Ústavní soud sdílí závěry uvedené v napadeném rozsudku, k nimž dodává, že v případě institutu věcného břemene jde o právní vztah, v němž proti sobě stojí povinný a oprávněný, takže již z tohoto momentu vyplývá nezbytnost, aby účastníci tohoto vztahu byli ve smlouvě podle ust. přesně označeni. Jen při splnění uvedených náležitostí lze takovou smlouvu považovat za opravňující k zápisu vkladu podle ust. , o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve zněni pozdějších předpisů. Tvrzení stěžovatele, že k souhlasu oprávněné osoby může dojít až po vzniku práva, odpovídajícího věcnému břemeni, jde tedy zcela stranou již citovaného ust. spojujícího vznik věcného břemene s písemnou smlouvou a s přesně vymezeným okruhem jejích účastníků.

Stejně tak je zjevně bezdůvodné i tvrzení stěžovatele, že krajský soud rozhodl napadeným rozhodnutím bez ústního jednání, neboť v projednávané věci krajský soud nařídil jednání, k němuž stěžovatel byl včas a řádně předvolán, protože se však k jednání nedostavil, bylo jednáno v jeho nepřítomnosti.

Všechny uvedené skutečnosti a závěry jsou natolik evidentní, že ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ust. , o Ústavním soudu, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 22. dubna 1997

prof. JUDr. Vladimír Čermák

soudce zpravodaj