Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 240/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatelů ing. V.Š. a J.L., oba zastoupeni advokátem JUDr. J.K., o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 4. 1996, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 1. 1993, čj. -53, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelé se ve své obsáhlé ústavní stížnosti domáhali zrušení shora uvedených rozhodnutí, aniž by však konkrétně uvedli, které základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle č1. 10, bylo porušeno,

1

přesto že byli v tomto smyslu vyzváni k doplnění své ústavní stížnosti přípisem, doručeným jim oproti podpisu.

Ústavní soud po uplynutí lhůty k odstranění vad návrhu znovu přezkoumal ústavní stížnost stěžovatelů spolu s připojeným spisem Okresního soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. , a dospěl k závěru, že jde nejen o návrh, jehož vady nebyly ve lhůtě odstraněny, ale také o návrh zjevně neopodstatněný. Podstatou sporu vedeného před obecnými soudy je platnost či neplatnost smlouvy ze dne 15. 3. 1990, uzavřené mezi PBH města B. a paní L.Š. Platnost či neplatnost této smlouvy má pak určující vliv i na navazující smlouvu ze dne 12. 6. 1990 a na výroky soudu ohledně vyklizení a nahrazení projevu vůle k uzavření dohody dle Důvodem neplatnosti dle stěžovatelů je, jak opakovaně uváděli v řízení před obecnými soudy, skutečnost, že na tuto smlouvu ze dne 15. 3. 1990 se vztahuje zákonné opatření č. , dle kterého k předmětné smlouvě bylo třeba pod sankcí absolutní neplatnosti povolení zakladatele příslušného státního podniku, a to proto, že rozhodující je datum účinnosti smlouvy, tj. den 10. 5. 1990, a nikoliv datum jejího uzavření, kterým je den 15. 3. 1990. Ústavní soud, který není soudem nadřízeným obecným soudům, již opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že mu nepřísluší zasahovat do jejich rozhodovací činnosti vyjma, mimo jiné, ty případy, kdy interpretace aplikovaných ustanovení obecnými soudy vybočuje z mezí ústavnosti. V dané věci jde o interpretaci příslušných ustanovení a zákonného opatření č. Ústavní soud však sdílí v napadených rozhodnutích vyslovený názor, opírající se nejen o ustálenou judikaturu, ale i teorii, dle níž smlouva je uzavřena, jakmile se strany shodly na jejím obsahu, respektive její akceptací ve smyslu tehdy platného . Jestliže tento den, tj. den uzavření smlouvy, kterým je datum 15. 3. 1990, spadá do období před účinností zákonného opatření č. , protože jeho účinnost připadá na datum 30. 8. 1990, pak také správně nebylo lze na smlouvu uzavřenou již

2

dne 15. 3. 1990 aplikovat uvedené zákonné opatření. Za této situace nezbylo než návrh stěžovatelů odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný dle a dále též, jak již bylo předesláno, jako návrh, jehož vady nebyly ve lhůtě odstraněny dle uvedeného zákona.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 23. 4. 1997 soudce zpravodaj

3