Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 103/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti J.N., zastoupeného advokátem JUDr. R.K., proti rozhodnutí Policie České republiky, ze dne 25. 2. 1997, č- j. PJM-1080/PDS-96,

t a k t o Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í .

Ústavnímu soudu byla dne 26. 3. 1997 doručena ústavní stížnost směřující proti výše uvedenému rozhodnutí s tvrzením, že došlo k porušení d, který stanoví, že zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky.

Jak bylo Ústavním soudem zjištěno z přiložených rozhodnutí, Správa zamítla odvolání stěžovatele a potvrdila rozhodnutí Policie České republiky, Okresního ředitelství ze dne 28. l1. 1996, č. j. ORTR - 769/ZBR-96, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele o vydání zbrojního průkazu z důvodu nesplnění podmínky bezúhonnosti podle

1

, o střelných zbraních a střelivu. Oba správní orgány totiž shledaly, že stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 19. 10. 1977, sp. zn. , odsouzen pro trestný čin ublížení na zdraví podle a 3 trestního zákona účinného v době spáchání trestného činu, a proto ho nelze považovat ve smyslu ustanovení za bezúhonného, neboť od odsouzení neuplynulo alespoň 25 let.

Stěžovatel je toho názoru, že při aplikaci nejsou vytvořeny rovné a spravedlivé podmínky pro všechny bez rozdílu. V této souvislosti odkazuje na novelu trestního , kterou s účinností od 1. 9. 1995 byla zcela nově pojata skutková podstata trestného činu ublížení na zdraví, kde namísto původních čtyř odstavců jsou pouze odstavce tři s tím, že "těžké ublížení" ve smyslu uvedeného ustanovení bylo subsumováno pod odst. 2 písm. C) a odst. 4 byl označen jako odst. 3. Za tohoto stavu podle jeho mínění může docházet k situaci, kdy bude rozdílně posuzována bezúhonnost s ohledem na uplynutí doby 25 let nebo 10 let od odsouzení. Právě v tom spatřuje naprostou nesprávnost zákona o zbraních a střelivu spočívající v rozporu s výše zmíněnou novelou a znamenající ničím nepodloženou tvrdost pro všechny žadatele o vydání zbrojního průkazu odsouzené za trestný čin podle tr. zákona ve znění před 1. 9. 1995. Z výše uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby byla zrušena část ustanovení , a to tak, že trestný čin ublížení na zdraví podle a 4 tr. zákona bude nahrazen novým ustanovením, a to tr. zákona.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu (dále jen " "), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu k ochraně jeho práva poskytuje. Jak vyplývá z obsahu podané ústavní stížnosti, ta směřuje proti

rozhodnutí správního orgánu, kterým bylo potvrzeno zamítnutí

2

žádosti o vydání zbrojního průkazu podle Tento nový je konstrukčně jiný než dříve platný č. 147/1983 Sb., když připouští přezkoumání rozhodnutí v odvolacím řízení správním. Je tedy možné proti pravomocnému rozhodnutí podat žalobu k soudu, jak vyplývá z ustanovení . V souladu s d je tato tzv. generální klauzule omezena v ustanovení tzv. negativní enumerací. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí učiněná podle zde obsažena nejsou, je nepochybné, že stěžovatel mohl proti napadenému rozhodnutí žalobu podat. Neučinil-li tak, nesplnil podmínku stanovenou v zákona.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. f) zákona odmítnout jako návrh nepřípustný, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, aniž by právního zástupce stěžovatele vyzýval k upřesnění, resp. doplnění toho, čeho se stěžovatel domáhá.

Pokud bylo takto rozhodnuto o ústavní stížnosti, má toto rozhodnutí zásadní význam i pokud jde o návrh podaný podle zákona, neboť nebylo-li možné ústavní stížnost meritorně projednat pro její nepřípustnost, odpadá tím současně i předpoklad projednání návrhu na zrušení části K takovému návrhu není totiž stěžovatel již s ohledem na ustanovení zákona aktivně legitimován (viz též usnesení

sp. zn.

, publikované pod č. 22, svazek 4, Sbírky nálezů a usnesení úS ČR).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. dubna 199

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj