Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 114/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelů A. Š. a A.Š., obou zastoupených JUDr. Z.K., CSc., advokátem AK, o ústavní stížnosti proti stanovisku Ministerstva spravedlnosti ČR, t a k t o

Návrh s e o d m í t á

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelé se svým návrhem domáhali toho, aby Ústavní soud svým nálezem uložil ministru spravedlnosti ČR podat stížnost pro porušení zákona, a to proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 8. 1995, sp. zn. , jímž byla zamítnuta jejich stížnost proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 5. 1995, sp. zn. 1 Rt 2/95. Tímto usnesením byl zamítnut návrh na soudní rehabilitaci ve věci H.Č., roz. Š., z toho důvodu, že byl podán opožděně. Krajský soud v .-Hradci Králové stížnost proti tomuto usnesení zamítl jako nedůvodnou, nebot jednak shledal rozhodnutí soudu I. stupně správným a jednak navíc dospěl k závěru, že navrhovatelé nesplňují podmínky zákona o soudní rehabilitaci, Navrhovatelé se poté obrátili dne 12. 11. 1995 na

1

ministra spravedlnosti ČR s podnětem k podání stížnosti pro porušení zákona. Ministerstvo spravedlnosti jim prostřednictvím Vrchního státního zastupitelství v Praze sdělilo přípisem ze dne 30. 12. 1996, že ministr spravedlnosti po prošetření neshledal důvod k podání stížnosti pro porušení zákona. Navrhovatelé svůj podnět podali opakovaně a dalším přípisem z 22. 1. 1997 jim bylo opětovně sděleno, že ministerstvo trvá na způsobu vyřízení podnětu.

V odůvodnění stížnosti navrhovatelé uvedli, že nesouhlasí s výkladem ustanovení zákona o soudní rehabilitaci č. oběma obecnými soudy, jsou přesvědčeni, že je jim bráněno v řádném uplatňování jejich práva vyplývajícího z restitučních předpisů. Tímto postupem byla porušena jejich základní práva, a to zejména právo vlastnit majetek ve smyslu d.

Po zhodnocení všech skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání. Ústavní stížnost směřuje proti stanovisku ministra spravedlnosti ČR, k němuž navrhovatelé podali podnět ke stížnosti pro porušení zákona a ministr jim ve svém stanovisku sdělil, že neshledal důvody ke stížnosti pro porušení zákona. Jak již bylo judikováno v nálezech Ústavního soudu, např.

a

, stížnost pro porušení zákona je mimořádný opravný prostředek a není tudíž opravným prostředkem. Nejedná se v žádném případě o poslední prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje ve smyslu ustanovení , , jeho podání proto nemá vliv na běh lhůty k podání ústavní stížnosti. Není prostředkem ochrany práva poskytnutý stěžovateli, ale ministru spravedlnosti, přičemž sám podnět k jejímu podání nelze už vůbec považovat za prostředek na ochranu práva.

Z hlediska trestního práva procesního je možno stanovisko

ministra k podnětu ke stížnosti pro porušení zákona považovat pouze za informaci subjektům, oprávněným ke stížnosti pro porušení zákona, která nezakládá zákonem stanovené právní důsledky. Je věcí ministra, jakým způsobem a jakou formou oznámí navrhovateli, jak z hlediska podnětu věc posoudil.

ukládá navrhovateli v ustanovení a jako podmínku podání ústavní stížnosti nutnost vyčerpat všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Posledním takovým prostředkem v předmětné věci byla stížnost proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, nikoliv podnět ke stížnosti pro porušení zákona.

Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že navrhovatelé podali ústavní stížnost po uplynutí lhůty stanovené v , nebot usnesení krajského soudu bylo vydáno dne 16. 8. 1995, podnět ke stížnosti pro porušení zákona byl poprvé podán dne 12. 11. 1995, tedy toho dne již usnesení bylo pravomocné. Zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti je 60 dnů. Počíná běžet dnem, kdy rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, nabylo právní moci. V předmětné věci tedy usnesení krajského soudu o zamítnutí stížnosti. Tím jsou splněny podmínky pro odmítnutí ústavní stížnosti podle , o Ústavním soudu.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 30. dubna 1990 JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu