Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 11/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele M.V., zastoupeného advokátem Mgr. Z.M., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29. 7. 1996, sp. zn. , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. 12. 1996, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se svou ústavní stížností domáhal zrušení shora uvedených rozhodnutí s odůvodněním, že tato porušují č1. 8 odst. 2 d (dále jen " "), pokud byl v bodě 1 uznán vinným trestným činem krádeže dle tr. zákona, ve znění , a to pouze na základě nepřímých důkazů - výpovědi policistů, kteří tak či onak mají zájem na věci, a navíc s tím, že je usvědčován svou - vlastní výpovědí, když uvedl, že si nic nepamatuje, a dále y, pokud byl v bodě 2 shora uvedených rozhodnutí uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele dle tr. zákona, ve znění , a to

1

přesto, že k slovnímu napadení došlo až po zákroku policistů vůči jeho osobě, jak potvrdili svědci slyšení u hlavního líčení, za prioritní v této souvislosti však označil skutečnost, že samotný zákrok policistů nesplňoval požadavky , neboť se nejednalo o závažnou trestnou činnost, a stejně tak ani uvedeného zákona, přestože navrhovatel nebyl schopen prokázat svoji totožnost, protože tak nebylo postupováno, tj. navrhovatel nebyl předveden už při prvé kontrole, a protože nebylo konstatováno, že se dopustil přestupku, přičemž podezření, že došlo k odcizení, nevyslovil nikdo z policistů, a navíc muselo být rozptýleno už při první kontrole.

Ústavní soud, jak vyslovil v řadě svých předchozích rozhodnutí, není soudem nadřízeným soudům obecným, není oprávněn zasahovat do činnosti těchto soudů, pokud tyto postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y. Z ústavního principu nezávislosti soudů (č1. 82 y) vyplývá také zásada volného hodnocení důkazů ( , tr. řádu): jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují podmínky dané citovanými ustanoveními, nespadá do pravomoci ústavního soudu hodnotit "hodnocení důkazů" těmito soudy, neboť by tím zasahoval do již zmíněného ústavního principu.

Aby mohl Ústavní soud posoudit, zda v projednávané věci postupem obecných soudů došlo či nedošlo k porušení shora zmíněných a stěžovatelem namítaných ústavních principů, vyžádal si spis Městského soudu v Brně, sp. zn. , jehož přílohou je spis, sp. zn. , z jejich obsahu však nezjistil nic, co by nasvědčovalo porušení zásady volného hodnocení důkazů, resp. principu nezávislosti soudů dle č1. 82 y, nebo principu řádného zákonného procesu dle č1. 8 odst. 2 y, či č1. 2 odst. 2 y. Nelze totiž s navrhovatelem souhlasit, že byl uznán vinným trestným činem krádeže jen na základě výpovědi policistů, byli-li ve věci slyšeni jako svědci R. a M.B., kteří policisty přivolali a potvrdili,

2

že zadržená postava je totožná s osobou, kterou viděli ve vozidle, jehož majitele znali. Námitka zájmu policistů na věci je taktéž nepřípadná, neboť v vymezuje úkoly policie a v její povinnosti, mezi které mimo jiné patří nepřipustit vznik bezdůvodné újmy. Ohledně další námitky, týkající se odůvodnění rozhodnutí, Ústavní soud uvádí, že se neztotožňuje se závěry obecných soudů o tom, že by usvědčujícím důkazem mohla být výpověď stěžovatele, v níž uvedl, že si nic nepamatuje, protože v trestním řízení tíží důkazní břemeno orgány činné v trestním řízení. Nicméně v dané věci není pochyb o tom, že tyto důkazní břemeno unesly. Stejně tak má Ústavní soud za nepřípadnou námitku stěžovatele týkající se té části rozhodnutí, v níž byl uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele a v níž především namítá, že nebyly splněny pro zákrok policistů jak podmínky dle , tak Z připojeného spisu, resp. z úředního záznamu ze dne 14. 10. 1995, Ústavní soud zjistil, že šlo o předvedení dle Protože postup policistů směřoval k ověření, zda nenastala trestná činnost, a přitom postupovali s ohledem na vyvíjející se okolnosti, kdy samo jednání a chování dotčených

nepodstatnou a navíc úřední záznam ze dne .14. 10. 1995 svědčí o opaku. Jen pro úplnost z hlediska skutkového Ústavní soud konstatuje, že posádka automobilu po zjištění vozidla policie zrychlila, poté zastavila a rozutekla se, policejní kontrola

3

přesto konfrontovala tři z osob ve vozidle, které vykazovaly zjevnou podnapilost, přičemž poté, co policie místo prvé kontroly opustila, se k automobilu dostavila celá posádka a stěžovatel usedl, ač zjevně podnapilý, bez řidičského oprávnění, průkazu totožnosti za volant, a takto byl znovu konfrontován policií a následně dle předveden.

Z důvodů shora uvedených nezbylo než ústavní stížnost dle ustanovení odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný. Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti se Ústavní soud nezabýval ani návrhem na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 15. 4. 1997 soudce - zpravodaj

Za správnost vyhotovení: / 4