Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 67/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatele S., zastoupeného advokátem JUDr. K.H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 1997, č. j. -12,

t a k t o Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Ústavnímu soudu byla dne 24. 2.. 1997 doručena včas podaná ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedenému rozhodnutí, kterým bylo podle zastaveno řízení ve věci přezkoumání rozhodnutí správního orgánu, které nemůže být předmětem přezkoumání soudem, neboť se jedná o rozhodnutí procesní povahy [ ]. Stěžovatel jako žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí Finančního úřadu ze dne 18. 10. 1996, č. j. 21342/402/96, kterým byly zamítnuty námitky proti exekučnímu příkazu téhož správního orgánu ze dne 3. 10. 1996, č. j. 16198/402/96. Tento exekuční příkaz na přikázání jiné pohledávky podle , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, byl vydán na pohledávku dlužníka S.,, kterou má vůči poddlužníkovi S.,

1

a to na její část ve výši Kč 1 541 178,-. Krajský soud v Brně své rozhodnutí odůvodnil tím, že napadený exekuční příkaz stanovuje žalobci jako poddlužníkovi povinnosti, které nezasahují jeho hmotněprávní pozici, neboť se nejedná o rozhodnutí o stanovení daňové povinnosti. Povinnost poddlužníka platit přímo oprávněnému má proto svůj základ jen v procesním právu a je výrazem nuceného výkonu práva, kterým se zasahuje do závazkového vztahu povinného a poddlužníka.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že obě rozhodnutí správního orgánu nemají ve vztahu k němu jen procesněprávní účinky, ale značnou měrou zasahují i do práva hmotného, když ukládají povinnost odvést správci daně celkovou částku Kč 1 541 178,-, aniž by existoval hmotněprávní důvod pro tento postup. Podle stěžovatele vzájemné pohledávky mezi ním a S., jako daňového dlužníka, zanikly na základě dohody o započtení pohledávek ze dne 15. 8. 1996. Dále namítá, že Finanční úřad před vydáním rozhodnutí náležitě nezjišťoval skutkový stav a neprováděl jednotlivé důkazy, nedbal přitom na zachování práv a právem chráněných zájmů ostatních osob zúčastněných na daňovém řízení a nevolil jen takové prostředky, které daňové subjekty nejméně zatěžují. Postupem Krajského soudu v Brně pak podle tvrzení stěžovatele byl porušen y, neboť soud mu neposkytl ochranu jeho práv a a 2 d (dále jen " "), neboť soud svým rozhodnutím vyloučil z přezkoumání rozhodnutí týkající se základních práv a svobod zaručených a y, když finanční úřad neuložil povinnost na základě zákona a v jeho mezích a zasáhl tak do práva vlastnit majetek, včetně peněz. Proto navrhuje, aby ústavní soud svým nálezem ústavní stížností napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně zrušil.

Ústavní soud z přiložených písemností zjistil, že Finanční úřad svým rozhodnutím ze dne 11. 12. 1996, č. j. 25361/402/96, odložil výkon exekučního příkazu, a to do doby

2

nabytí právní moci rozhodnutí Okresního soudu v Třebíči o určovací žalobě, zda dohoda o započtení vzájemných závazků a pohledávek mezi stranami S. a S., ze dne 15. 8. 1996, je platná.

Ústavní soud ve své činnosti, a tedy i při rozhodování o ústavní stížnosti, vycházel z toho, že není vrcholem soustavy obecných soudů, ale že jeho úkolem je pouze bdít nad dodržováním základních práv a svobod zaručených ústavními zákony a mezinárodními smlouvami podle y.

Obecně lze konstatovat, že exekuční řízení je zvláštním druhem řízení, které směřuje k vymáhání daňových nedoplatků v případě, že daňový dlužník nezaplatí splatný daňový nedoplatek v zákonné lhůtě. Jeho účelem je zajistit dosud nesplněnou povinnost, která byla stanovena v daňovém řízení. Exekuční příkaz na přikázání pohledávky na peněžité prostředky daňového dlužníka S., kterou má vůči poddlužníkovi S., v podstatě zakládá zproštění povinnosti poddlužníka, kterou má vůči dlužníkovi, a která je obsažena v jejich vzájemném závazku. Nemůže tedy v žádném případě v rámci vztahu zakládat nové povinnosti, ale pouze realizovat ty, které jsou v něm již obsaženy. Z tohoto důvodu je třeba považovat exekuční příkaz za rozhodnutí procesní povahy a v návaznosti na to hodnotit postup Krajského soudu v Brně a jeho soulad s procesními principy stanovenými zejména v čl. 36 odst.

2 y. Je nepochybné, že právo na soudní přezkum rozhodnutí správních orgánů procesní povahy nelze podřadit pod žádné základní právo či svobodu, a proto nelze ani v posuzovaném případě akceptovat námitku stěžovatele ohledně porušení a y.

Ústavní soud připomíná, jak je již výše zmíněno, že vykonatelnost exekučního příkazu byla podle š 73 odst. 9 odložena z důvodu soudního řízení, jehož předmětem je určení, zda dohoda o započtení vzájemných závazků

3

a pohledávek ze dne 15. 8. 1996 je platná, tj. skutečnosti, která je nesporně rozhodná pro posouzení výkonu rozhodnutí. Z toho je patrné, že stěžovatel použil k ochraně svých práv dalších prostředků.

Z výše uvedených důvodů je třeba považovat ústavní stížnost za návrh zjevně neopodstatněný, a proto ji Ústavní soud podle ustanovení , o Ústavním soudu, odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. 4. 1997

JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj