Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 332/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R.H., zastoupeného advokátem JUDr. J.Ž., proti K.ú.v., Policie ČR, mimo ústní jednání, dne 1. 4. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění :

Ústavní stížností ze dne 2. prosince 1996 (doručenou Ústavnímu soudu ČR dne 3. 12. 1996) brojí stěžovatel proti postupu K.ú.v., Policie ČR (a spolu s tím též proti postupu KSZ ) a tvrdí, že tyto orgány veřejné moci - stručně shrnuto - jej trestně stíhají (a omezují na jeho osobní svobodě) jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon; aniž by blíže zdůvodnil, na kterém ze svých ústavně zaručených základních práv (svobod) se cítí zkrácen, ve skutkových tvrzeních - opět stručně shrnuto - dovozuje, že skutek, resp. jednání, v němž je spatřován trestný čin ve smyslu § 250 odst. 1 a 4 tr. z., případně též § 248 odst. 1 a 4 tr. z. má ve skutečnosti občanskoprávní (obchodněprávní) charakter a zejména co do subjektivní stránky,

1

případně též co do otázek vlastnických stran osobních automobilů (o které se v jeho trestní věci jedná), nemůže proto naplnit skutkové podstaty inkriminovaných trestných činů. Navrhl proto, aby Ústavní soud ČR svým nálezem (mimo jiné) obvinění proti němu vznesené stran již zmíněných trestných činů dne 7. března a 9. července 1996 zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z podrobné zprávy, kterou si Ústavní soud ve stěžovatelově trestní věci od KSZ vyžádal (č. 1. 6, 7 a příloha č. 1 spisu) vyplývá, že podezření ze spáchání inkriminovaných trestných činů vůči stěžovateli vyplývá jak z úředních zpráv c.ú., tak ze svědeckých výpovědí svědků H., A., M., K., D., W., K. a V. případně též z vyjádření poškozené firmy W., či z listin, které v průběhu dosavadního řízení byly předloženy; s ohledem na povahu a obsah těchto až dosud provedených důkazů nelze upřít opodstatnění závěru, že vzhledem k těmto důkazům, jak v jejich jednotlivostech, tak v jejich souhrnu, je podezření ze spáchání inkriminovaných trestných činů stěžovatelem důvodné a že vůči němu vznesené obvinění má tak oporu jak v současném stavu skutkových zjištění, tak v zákoně (§ 160 odst. 1 tr. ř.).

Jestliže tedy v průběhu přípravného řízení nebylo shledáno nic, co by v postupu orgánů činných v trestním řízení proti stěžovateli odporovalo zákonu, tím méně bylo by možné dovodit, že tento jejich postup porušuje stěžovatelova ústavně zaručená základní práva, zejména jestliže z pokynu státní zástupkyně [§ 174 odst. 2 písm. a) tr. ř.] adresovaného vyšetřovateli se podává, že předmětem dalšího vyšetřování jsou též okolnosti spojené s obhajobou stěžovatele; co do námitek stěžovatele dotýkajících se právních aspektů v úvahu připadajících vztahů, vzhledem k dosud neukončenému zjištění skutkového stavu věci nelze dospět k jinému závěru, než že se jeví až na další jako předčasné.

2

Nezbylo proto než o posuzované ústavní stížnosti rozhodnout odmítavým výrokem [ ], když zjevnost této neopodstatněnosti vyplývá jak z povahy dříve vyložených důvodů, tak ze současné procesní situace, aniž by se jevilo účelné (nutné) vést stěžovatele (v bodech 1, 2 a 4 petitu ústavní stížnosti) k úpravě jeho návrhu tak, aby byl v souladu s pravomocí, která Ústavnímu soudu ex lege a ex constitutione přísluší.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43

odst. 2 ).

V Brně dne 1. 4. 1997

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu ČR