Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 8/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele Mgr. G.V., zastoupeného advokátkou JUDr. B.B., o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 18. 9. 1996, čj. -152, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 13. 11. 1996, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se ve své včas uplatněné ústavní stížnosti domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozsudků s odůvodněním, že způsob vedení trestního stíhání byl v rozporu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, neodpovídal zákonu a způsobil porušení

1

základního práva, zaručeného č1. 8 odst. 2 d (dále jen " "). Tak se také stalo, že došlo k nesprávnému závěru o vině, o trestu a i o povinnosti k náhradě škody, při současném porušení příslušných hmotněprávních ustanovení a vyhl. č. , v platném znění.Žádal proto,aby ústavní stížnosti bylo vyhověno a napadený rozsudek byl zrušen. Současně požádal, aby ve smyslu ustanovení byla odložena vykonatelnost.

V návrhu podrobněji uváděl, že ve všech stadiích trestního řízení nebyla věnována pozornost jeho obhajobě, tato byla soudem odmítnuta s poukazem na účelovost a snahu vyhnout se trestnímu stíhání. V přípravném řízení ani před soudem nebyly provedeny žádné důkazy, kterými by byla jeho obhajoba spolehlivě vyvrácena, přičemž obhajobu obviněného je třeba vždy prověřit, i když ji obviněný uplatní teprve v řízení před soudem, a nikoliv už v dřívějších stadiích řízení. Dále v této souvislosti namítal, že soud nevyhověl jeho návrhu na doplnění dokazování výslechem svědků. Z neúplného dokazování a výsledků znaleckého posudku přitom vyplývají důvodné pochybnosti o správnosti zjištěného skutkového stavu věci a závěru o něm. Hodnocení svědecké výpovědi poškozené osoby orgány činnými v trestním řízení navíc odporuje zásadě volného hodnocení důkazů a při hodnocení svědeckých výpovědí svědků se soud nevypořádal s rozpory mezi jednotlivými výpověďmi.

Ústavní soud přezkoumal podání navrhovatele spolu s připojeným spisem Okresního soudu Praha - západ, sp. zn. , a dospěl k závěru, že návrh není opodstatněný.

Jak Ústavní soud vyslovil v řadě svých rozhodnutí, není soudem nadřízeným obecným soudům ani vrcholem jejich soustavy a nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dozoru nad jejich činností za předpokladu, že obecné soudy postupují v souladu s principy hlavy páté y. Z ústavního principu

2

II. ús 8/97

nezávislosti soudů ( y ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, která je také obsažena v jednotlivých ustanoveních trestního řádu (§ 2 odst. 6, § 125 tr. ř.). Pokud obecné soudy v posuzované věci podmínky stanovené trestním řádem respektují, do pravomoci Ústavního soudu nespadá "hodnotit" hodnocení důkazů provedené těmito soudy, a to právě proto, že by zasahoval do již zmíněného principu nezávislosti soudů.

Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že podstata navrhovatelovy ústavní stížnosti je založena na jeho nesouhlasu se závěry obecných soudů, ke kterým tyto dospěly na základě provedeného dokazování, jak pokud jde o hodnocení jednotlivých důkazů, tak jejich souhrnu. Námitky, které navrhovatel uvádí v ústavní stížnosti, přitom uvedl již v řízení před obecnými soudy, které se však s nimi celkem vyčerpávajícím způsobem vypořádaly. Ústavní soud tak z obsahu spisu Okresního soudu Praha - západ, sp. zn. , nezjistil nic, co by nasvědčovalo porušení stěžovatelem zmíněného ústavního principu, zakotveného v y a tr. řádu, totiž principu řádného zákonného procesu, s tím, že ani navrhovatel nenamítal, že by prováděné důkazy byly získány nezákonně, jako např. pod hrozbou donucení nebo přímo donucením. Obsah spisu naopak svědčí o tom, že se obecné soudy určujícími skutkovými okolnostmi případu zevrubným způsobem zabývaly a své rozhodnutí řádně odůvodnily. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že novelou tr. řádu platí zásada zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (srov. tr. řádu), což na rozdíl od do té doby platné úpravy znamená, že již neplatí, že se orgány činné v trestním řízení nemohou omezovat jen na zjišťování okolností důležitých pro rozhodnutí, resp. že jsou povinny prošetřovat všechny okolnosti.

Jak vyplývá ze shora uvedeného, Ústavní soud neshledal, že by v řízení, které předcházelo ústavní stížností napadeným rozhodnutím, došlo k porušení ústavně zaručených základních práv

3

a svobod, a proto byla stížnost odmítnuta dle jako návrh zjevně neopodstatněný. Vzhledem k odmítnutí stížností se Ústavní soud nezabýval návrhem na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

r

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 2. 4. 1997 soudkyně Ústavního soudu ČR

4