Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 168/96

Ústavní soud ČR

rozhodl, v senátě, za souhlasu účastníků bez

ústního jednání, ve věci ústavní stížnosti J. Ť. proti rozsudku

Krajského soudu v Hradci Králové, čj. 19 Ca 24/95-21, ze dne

28.3.1996, t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, čj. 19 Ca24/95-21, ze dne 28.3.1996, se z r u š u j e .

O d ů v o d n ě n í:

Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá

zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, čj. 19 Ca

24/95-21, ze dne 28.3.1996, kterým byla zamítnuta jeho žaloba

proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne

17. 11. 1994, čj. FŘ/387/94. Tímto rozhodnutím finanční

ředitelství částečně vyhovělo odvolání stěžovatele proti

rozhodnutí Finančního úřadu v Hradci Králové, kdy dodatečně

vyměřenou důchodovou daň za rok 1990 snížilo z částky 12.200,- Kč

na nulu, za rok 1991 z částky 1,149.900,- Kč na 579.900,- Kč a za

rok 1992 z částky 38.600,- Kč na 35.600,- Kč a v odpovídajícím

poměru snížilo i vyměřené penále. Stěžovatel má i při tomto

částečném vyhovění za to, že žaloba zamítnutá Krajským soudem

v Hradci Králové byla důvodná a rozhodnutí finančních orgánů obou

stupňů byla chybná. Obě rozhodnutí vycházela z nesprávného

posouzení věci, neboť oba správní orgány nesprávně zaúčtovaly

výnosy činnosti a s nimi související náklady na straně

stěžovatele. Stěžovatel zastává názor, že jím provedené zúčtování

bylo dle tehdy platné metodiky účetnictví správné a finančním

úřadem provedené přesuny nákladů a výnosů postrádají logiku,

a proto nesouhlasí s dodatečným doměřením důchodové daně za

uvedené roky. Po podání žaloby ke Krajskému soudu v Hradci Králové

proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové očekával

stěžovatel nařízení ústního jednání ve věci, kde hodlal shora

uvedenou argumentaci rozvést svým účastnickým výslechem, dále

hodlal jako důkazní prostředek navrhnout posudek soudního znalce

z oboru daní a účetnictví, popř. jeho výslech. Krajský soud však

rozhodl o žalobě bez nařízení jednání rozsudkem, kterým žalobu

zamítl, přičemž podle názoru stěžovatele v odůvodnění v podstatě

pouze ocitoval argumentaci žalovaného finančního ředitelství.

V tomto postupu krajského soudu spatřuje stěžovatel dotčení jeho

ústavně zaručeného základního práva na soudní a jinou právní

ochranu tak, jak je zakotveno v hlavě páté y základních práv

a svobod. Proto navrhuje rozsudek Krajského soudu v Hradci

Králové, čj. -21, ze dne 28.3.1996, zrušit.

Ve vyjádření k ústavní stížnosti Krajský soud v Hradci

Králové jako účastník řízení zdůrazňuje, že v řízení podle části

páté hlavy druhé je při přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí

rozhodující skutkový stav, který tu byl v době vydání rozhodnutí;

dokazování se neprovádí ( ). Dále odkazuje na

ustanovení umožňující soudu rozhodnout o žalobě bez

jednání, je-li nepochybné, že správní orgán vycházel ze správně

zjištěného skutkového stavu a jde jen o posouzení právní otázky.

Krajský soud neshledal ve zjištění skutkového stavu nedostatky

a ani stěžovatel k němu neměl námitky. Spornou zůstala jen právní

otázka zaúčtování nákladů a krajský soud nepovažuje za chybu, že

v odůvodnění svého rozsudku argumentuje stejně jako finanční

ředitelství, když jeho argumentaci uznal za správnou a v souladu

se skutkovými zjištěními i právními předpisy. Krajský soud

shledává, že podmínky pro rozhodnutí bez nařízení jednání

stanovené v ustanovení byly splněny, a proto

navrhuje, aby Ústavní soud ČR navrhovatelově ústavní stížnosti

nevyhověl.

Vyjádření Finančního ředitelství v Hradci Králové jako

vedlejšího účastníka rekapituluje způsob účtování nákladů a výnosů

provedený u podnikatele a jaký by měl být podle zásad FMF za

jednotlivé sledované roky, dokládá vyjádření řadou příloh

a v závěru navrhuje, aby Ústavní soud ČR ústavní stížnost v plném

rozsahu zamítl.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem spisu Krajského

soudu v Hradci Králové, sp. zn. , dospěl k závěru, že

ústavní stížnost je důvodná. Při posuzování ústavní stížnosti

navázal na zásady, z nichž vycházela jeho předchozí rozhodnutí,

dotýkající se spravedlivého procesu ve správním soudnictví (viz

např. nálezy Ústavního soudu uvedené ve Sbírce nálezů a usnesení,

roč. 1995, č. 6, 12, 23 a 24). Společným základem těchto

rozhodnutí bylo zjištění, že soudy ve správním soudnictví aplikují

ustanovení i v případech, které evidentně svou

podstatou nebyly jednoduché a kdy nenařízením jednání bylo dotčeno

právo účastníka, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez

zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti, a aby se mohl vyjádřit ke

všem prováděným důkazům tak, jak to má na mysli ustanovení čl. 38

odst. 2 d. Dochází tak k prolomení

zásady přímosti a ústnosti veřejného jednání jako jedné ze

základních zásad spravedlivého soudního procesu, a to tím spíše,

že v případech přezkoumávání rozhodnutí správních orgánů soudy se

jedná o řízení jednostupňové. Tato zjištění, spolu s dalšími

důvody, vedla plénum Ústavního soudu ČR ke zrušení ustanovení §

250f , ve znění pozdějších předpisů, dnem l.

května 1997 (nález Ústavního soudu ČR č. 269/1996 Sb.). Před

zrušením uvedeného ustanovení bylo možno přistoupit k jeho použití

jen tehdy, jestliže byly zároveň splněny všechny podmínky v něm

stanovené, k jeho aplikaci nestačila sama skutečnost, že skutkový

stav byl spolehlivě zjištěn a že již šlo jen o posouzení otázky

právní. Především musel být splněn základní předpoklad, a to, že

šlo o případ jednoduchý. Za takový jednoduchý případ však

zpravidla není možno považovat věci daňové, které již svou

podstatou jsou složité a náročné. Pokud tedy Krajský soud v Hradci

Králové v daňové věci stěžovatele rozhodl bez nařízení jednání

a odňal tak stěžovateli možnost uvést před soudem svoji právní

argumentaci a vysvětlit námitky, týkající se přesnosti

a souvislosti zjištění skutkového stavu správními orgány, došlo

tímto jeho postupem k porušení y základních

práv a svobod, a proto Ústavní soud z tohoto důvodu jeho

rozhodnutí zrušil [ odst. l, 3 písm. a)

Sb.].

P o u č e n í : Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 7. dubna 1997