Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 138/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelů J.H. a I.H., obou zastoupených advokátkou JUDr. J.T., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. , ze dne 26. 2. 1996, o opravném prostředku proti správnímu rozhodnutí okr.ú., pozemkového úřadu ze dne 25. 9. 1995, č. j. OPÚ/R-1609/95/881/91, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích jako účastníka řízení a Okr.ú., pozemkového úřadu, zastoupeného advokátkou JUDr. H.H., a vedlejšího účastníka města Č., t a k t o :

Návrh s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Svou ústavní stížností napadají navrhovatelé rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. , ze dne 26. 2. 1996., vydaný ve věci správního přezkumu soudního v rámci restitučního nároku na vydání pozemkových parcel.

1

Stěžovatelé tvrdí, že citované rozhodnutí obecného soudu ve spojení se správním rozhodnutím Okr.ú., pozemkového úřadu v Č., svým výrokem zasáhlo do jejich základního práva zakotveného v d (dále jen " "), tedy do práva na spravedlivý proces. Současně tímto rozhodnutím došlo k porušení Úmluvy o ochraně lidských práv, tedy práva na spravedlivé projednání věci nezávislým a nestranným soudem.

Citované rozhodnutí obecného soudu potvrdilo zamítavé správní rozhodnutí, podle něhož nebylo lze vyhovět žádosti navrhovatelů na vydání pozemkových parcel v k. ú. Č., neboť navrhovatelé nejsou vlastníky původních pozemkových parcel 287/7, 314/1, 315/2, 310/3 a 1608/13, které jsou dnes v katastru nemovitostí vedeny jako části pozemkové parcely 1439/1, dále pak původní pozemkové parcely 151/6, která je dnes v katastru nemovitostí zapsána jako část parcely 107/1, jakož i parcel 153/2 a 151/7, rovněž dnes vedených jako součást parcely č. 107/1. Vydání parcel není možné, neboť jsou nutné pro provoz mateřských škol, když představují zahrady těchto zařízení a jsou nutné pro provoz staveb. Vydání brání tedy překážka podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen " "). U parcel č. 153/2 a 151/7 pak nepřichází vydání v úvahu i z toho důvodu, že aplikace ustanovení zákona o půdě není možná, neboť výsledky dokazování nebylo prokázáno uzavření kupní smlouvy ve stavu tísně. Ve vztahu k těmto dvěma parcelám nebylo prokázáno ani vyvlastnění, z toho důvodu není možné aplikovat ani ustanovení zákona o půdě.

V písemném vyjádření k ústavní stížnosti jak Krajský soud v Českých Budějovicích, tak vedlejší účastník řízení navrhli zamítnutí ústavní stížnosti. Vedlejší účastník zdůraznil, že zahrada je nedílnou součástí areálu předškolního zařízení a tvoří

2

s ním jeden funkční celek. Na zahradě jsou umístěna dětská hřiště, pískoviště a zařízení potřebná pro pohybový rozvoj dětí. Krajský soud v Českých Budějovicích zdůraznil, že v řízení nebyla porušena zásada rovnosti účastníků řízení. Pokud se jednalo o stanovisko stavebního úřadu, jednalo se o odborné posouzení orgánem státní správy pro výstavbu a nelze ztotožňovat tento orgán s osobou povinnou k vydání, tedy městem Č. Navíc důkazně bylo stanovisko stavebního úřadu podpořeno i sdělením okresního hygienika. Zásadně pak Krajský soud České Budějovice popírá, že by rozhodoval na základě technických norem místo aplikace zákona. Zcela stejným způsobem, tedy návrhem na zamítnutí ústavní stížnosti, zareagoval v písemném vyjádření i Okr.ú.,pozemkový úřad, Č.

Podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice navrhovatelů s právními závěry meritorního rozhodnutí obecného soudu a správního orgánu. Dokladem toho je i znalecký posudek ze dne 5. 11. 1996, zpracovaný znalcem ing. V.P., který předložili navrhovatelé Ústavnímu soudu České republiky v rámci řízení o jejich ústavní stížnosti. Závěr tohoto znaleckého posudku spočívá v konstatování, že současná plocha zahrady školy je větší oproti minimálnímu požadavku typizační směrnice pro maximální kapacitu školky přibližně dvojnásobně. Část takto větší výměry pro pohyb a hru dětí buď využívána není nebo tomuto účelu neslouží. Zde Ústavnímu soudu nezbývá než přisvědčit správnosti závěrů Krajského soudu v Českých Budějovicích. Obecný soud v rámci správního přezkumu soudního posoudil odvolání podané navrhovateli v souladu s a násl. Správně dovodil, že parcely dnes vedené pod parcelním číslem 1439/1 v k. ú. Č. (původně parcely č. 287/7, 314/1, 315/2, 310/3 a 1608/13) byly vykoupeny na základě zákona č. 46/1948 Sb. Parcela 151/6 byla znárodněna. Ve vztahu k těmto parcelám je tedy dán restituční titul ve smyslu § 6 odst. 1 písmeno b) a o) zák.

3

č. , ve znění novel. Ve vztahu k parcelám 153/2 a 151/7 pak bylo prokázáno, že je původní vlastník prodal kupní smlouvou z 3. 7. 1963. Obecný soud z výsledků dokazování dovodil, že prodej nebyl učiněn ve stavu tísně, přičemž nápadně nevýhodných podmínek se navrhovatelé nedovolávali. Vzhledem k těmto skutečnostem obecný soud nedovodil, že restituční titul je dán ve smyslu ustanovení zákona o půdě. Zcela nesporně pak bylo v řízení prokázáno, že na parcelách, jejichž vydání se stěžovatelé domáhají, stojí školky, které nezastavěné pozemky nezbytně potřebují pro svůj provoz. Ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) novely zákona o půdě, zákona č. 195/1993 Sb., nelze takové pozemky vydat. Z dikce tohoto ustanovení je zřejmé, že za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby.

S poukazem na toto ustanovení nebylo lze návrhu na vydání parcel vyhovět, i když k části z nich restituční titul dán byl a stěžovatelé, jako právní nástupci zemřelého původního vlastníka (jejich otce), jsou osobami oprávněnými k vydání pozemků.

Ani závěr znaleckého posudku předloženého v řízení před Ústavním soudem nemění nic na faktu, že parcely, o jejichž vydání stěžovatelé usilují, jsou nutné k provozu školek. V daném případě navíc sám správní orgán v odůvodnění svého rozhodnutí jasně uvedl, že navrhovatelé nebudou na svých právech zkráceni. Pokud se obrátí na PF, jako oprávněným osobám jim bude poskytnut jiný pozemek ve vlastnictví státu v souladu s ustanovením § 11 odst. 2 zákona o půdě. Stěžovatelé současně mohou zvážit i možnost finanční náhrady a v takovém případě by se měli obrátit na územní pracoviště Ministerstva zemědělství České republiky. K takovému kroku měli navrhovatelé půlroční lhůtu od právní moci rozhodnutí o tom, že nejsou vlastníky pozemků.

4

Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti není oprávněn generelně zasahovat do jurisdikce obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy a nemůže si proto přisvojovat právo neomezeného přezkumného dohledu nad jejich činností s výjimkou ochrany ústavnosti dle č1. 83 a násl. y.

Vzhledem k tomu, že obsah spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. , dokladuje, že obecný soud společně se správním orgánem respektovaly při rozhodování

o návrhu navrhovatelů v platném znění, jakož i zásady obsažené v článcích 36, 37 a 38 y, nelze jim z tohoto hlediska nic podstatného vytknout. Nedošlo tedy k navrhovateli tvrzenému odepření práva na spravedlivý proces.

S poukazem na shora uvedené proto Krajský soud v Českých Budějovicích nepochybil, pokud potvrdil v rámci správního přezkumu soudního rozhodnutí správního orgánu ve smyslu ustanovení jako věcně správné.

Z těchto důvodů proto Ústavní soud návrh stěžovatelů ve smyslu ustanovení ,

o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněný odmítl.

Po u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky není odvolání přípustné.

V Brně 7. 4. 1997 Prof.JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu ČR

5