Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 38/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele ing. V.K., proti Okresnímu úřadu vyšetřování v Ch. a Policii ČR mimo ústní jednání, dne 8. 4. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění

Podáním, označeným jako ústavní stížnost, ze dne 3. února 1997, které bylo doručeno Ústavnímu soudu ČR dne 4. 2. 1997, domáhá se stěžovatel sjednání, nápravy v řízení před Ústavním soudem proti postupu vyšetřovatele Okresního úřadu vyšetřování v Ch. (kpt. M.V.) a Policie ČR, jež měli svým zásahem porušit jeho základní práva, a to tak, že dne 4. 11. 1995 provedli u stěžovatele domovní prohlídku s jeho předchozím souhlasem za jeho účasti v jeho bytě a dne 5. 11. 1995 neoprávněně informovali veřejná média, o údajné trestné činnosti stěžovatele.

V označeném jednání stěžovatel spatřuje porušení č1. 12 odst. 2 d a porušení , 2 d.

1

Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů a tato lhůta počíná dnem nabytí právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Dle samotného tvrzení stěžovatele mělo dojít k zásahu do jeho základních práv a svobod orgánem veřejné moci dne 4. 11. 1995 v prvém případě a dne 5. 11. 1995 v případě druhém. Od uvedeného data, tedy od 4. 11. 1995, resp. 5. 11. 1995 počala běžet zákonem stanovená lhůta k podání ústavní stížnosti, kterou by případně stěžovatel mohl podat proti zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod.

Podání stěžovatele, označené jako ústavní stížnost, však bylo doručeno Ústavnímu soudu ČR až 4. 2. 1997, tedy jednoznačně po lhůtě stanovené k podání ústavní stížnosti.

Podání stěžovatele, označené jako ústavní stížnost, navíc nesplňovalo formální náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem [ , , odst. 2 ] včetně absence zastoupení advokátem ( ). Vzhledem k té skutečnosti, že podání stěžovatele bylo za dané situace podáno po lhůtě stanovené k podání ústavní stížnosti, nejevilo se účelné vésti stěžovatele k odstranění formálních vad podání a k předložení plné moci právního zástupce, neboť takovýto postup jeví se nadbytečný.

Protože stěžovatel podal formálně vadnou ústavní stížnost po lhůtě stanovené zákonem k jejímu podání, nezbylo než o této stížnosti rozhodnout, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno [ ].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 8. 4. 1997

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu ČR