Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky E.K., zastoupené advokátem JUDr. V.J., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 10. 1996, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 4. 4. 1996, sp. zn. , mimo ústní jednání, dne 8. 4. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění

Podáním ze dne 2. 1. 1997, které bylo doručeno Ústavnímu soudu ČR faxem dne 3. 1. 1997 a posléze doplněno dne 6. 1. 1997 podáním originálu, tedy ve lhůtě stanovené k podání ústavní stížnosti ( ), domáhá se stěžovatelka zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 10. 1996, sp. zn. , ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně ve výroku o zamítnutí návrhu na vydání nemovitostí, a dále zrušení rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 4. 4. 1996, sp. zn. , ve výroku, kterým byl zamítnut návrh stěžovatelky na vydání nemovitostí, jakož i návrh na povinnost odpůrce uzavřít se

1

stěžovatelkou dohodu o vydání v návrhu na zahájení řízení označených nemovitostí.

Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že rozhodnutími obecných soudů, jako orgánů veřejné moci, byla porušena její ústavně zaručená základní práva plynoucí z d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Porušení těchto práv stěžovatelka spatřuje jednak v tom, že Krajský soud v Českých Budějovicích, jako soud odvolací, potvrdil rozsudek soudu I. stupně ve výroku o zamítnutí návrhu na vydání nemovitostí, jednak v tom, že ve svém rozhodnutí dovodil, že "takovýto žalobní petit neobstojí vedle petitu na uzavření dohody o vydání předmětných nemovitostí, neboť se jedná o jiné slovní vyjádření téhož nároku plynoucího z ust. , v platném znění", a v důsledku toho jej považoval za nadbytečný. Stěžovatelka se závěry Krajského soudu ve své ústavní stížnosti nesouhlasí a namítá, že tyto vedou k porušení jejích základních práv a svobod, neboť znemožňují domáhat se "všech práv podle "

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých okolností se cítí oprávněn zasahovat do činnosti obecných soudů, a proto postačí stěžovatelku na tuto ustálenou judikaturu Ústavního soudu odkázat a jen stručně připomenout, že Ústavní soud, jako orgán ochrany ústavnosti stojící mimo soustavu soudů obecných ( úst. ), je oprávněn zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů pouze tehdy, jestliže obecné soudy nepostupují v souladu s d, zejména pak s obsahem její hlavy páté a svým postupem tak porušují zásady spravedlivého procesu (č1. 36 odst. 1 d).

Respektují-li obecné soudy ve své jurisdikci jak podmínky dané procesními předpisy (v posuzované věci podmínky ), tak kautely plynoucí z ústavního pořádku republiky, nespadá do pravomoci Ústavního soudu činnost a rozhodnutí obecných soudů přezkoumávat (k tomu srov. např. rozhodnutí č. 28 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck Praha,

1994).

V posuzované ústavní stížnosti Ústavní soud neshledal, že by postupem soudů obecných došlo k porušení ustanovení hlavy páté d a pouze z té skutečnosti, že krajský soud, jako soud odvolací, zaujal v posuzované právní věci jiný právní názor než stěžovatelka, nelze spatřovat porušení jejího ústavně zaručeného základního práva.

V této souvislosti považuje Ústavní soud za nezbytné připomenout, že ani samotná stížnost stěžovatelky nesplňovala formální náležitosti předepsané pro návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, zejména dle ust. , dle něhož fyzické osoby, jako účastníci v řízení před Ústavním soudem, musí být zastoupeny advokátem a v plné moci k takovémuto

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná a zjevná neopodstatněnost plyne jak z povahy důvodů uvedených stěžovatelkou v její ústavní stížnosti, v níž se jedná o pouhou

3

polemiku s právními závěry obecných soudů, tak z ustálené judikatury Ústavního soudu ČR.

Nezbylo proto než o podané ústavní stížnosti rozhodnout, jak ve výroku tohoto usnesení je patrno [ ].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 8. 4. 1997

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu ČR

- 4