Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 52/97

Sp. zn.

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele J.H., zastoupeného JUDr. J.K., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 1996, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 9. 1996, sp. zn. ,

t a k t o

Návrh se o d m í t á

O d ů v o d n ě n í

Podáním ze dne. 12. 2. 1997 předloženým včas ve shodě s ustanovením , o Ústavním soudu, podává stěžovatel. Ústavnímu soudu návrh na zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 1996, sp. zn. , kterým bylo zamítnuto odvolání mj. stěžovatele proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 17. 9. 1996, čj. - 324.

1

Uvedeným rozsudkem Městského soudu v Brně byli stěžovatel a obžalovaný (dnes odsouzený) J.S. uznáni vinnými dvěma trestnými činy loupeže podle ustanovení § 234 odst. 1 trestního zákona. Trestnou činnost spáchali dle skutkového zjištění soudu I. stupně způsobem a v rozsahu popsaném ve výrokové části rozsudku a byly jim uloženy tresty odnětí svobody v délce trvání dvou a půl roku. Pro výkon trestu odnětí svobody byli zařazeni do věznice s ostrahou podle ustanovení § 39a odst. 2 písm. c) trestního zákona. Samotný fakt odlišného rozhodnutí soudu prvního stupně oproti původnímu zprošťujícímu rozhodnutí je zdůvodněn tím, že poškozený řádně odůvodnil změnu výpovědi, když uvedl, že na něj ze strany obžalovaných v předmětném řízení bylo působeno, aby změnil výpověď.

Proti tomuto rozsudku podal mj. stěžovatel odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 1996, sp. zn. , zamítnuto. Odvolací soud dospěl k závěru, že pokud se týká výroku o vině, soud prvního stupně svá zjištění rozvedl v souladu s ustanovením § 125 trestního řádu. Skutkový děj věci byl zjištěn správně, bez důvodných pochybností, v rozsahu nutném pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 trestního řádu). Skutková zjištění odpovídají výsledkům provedeného dokazování a jsou úplná a správná a ani odvolací soud neshledal důvody pro doplnění skutkových zjištění. Nebyly tedy shledány důvody pro slyšení svědků, které navrhl mj. stěžovatel již u hlavního líčení či v odvolání, protože jejich výslech nemohl nic změnit na závěrech soudu prvního stupně, s kterými se odvolací soud ztotožnil. Odvolací soud se též ve svém odůvodnění rozhodnutí podrobně zabýval všemi uplatněnými námitkami včetně tvrzeného porušení zásady bezprostřednosti a nedostatku zajištění práva na spravedlivý proces.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá porušení , 36 a 40 d spočívající v hrubém porušení práva na spravedlivý proces, ke kterému došlo pro nesprávné

2

posouzení důkazní situace, nepřipuštění důkazů dalších a jak stěžovatel dovozuje, i pro jeho příslušnost k romskému etniku.

Dle ústavního , y, je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. Dle y ČR Ústavní soud rozhoduje také o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. Své přezkumné pravomoci vykonává tehdy, došlo-li k porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y.

Ústavní stížnost vytýká řízením před obecnými soudy vady, jak jsou výše uvedeny. Ústavní soud již dříve judikoval , že jeho postavení je specifické v tom, že "hodnocení" již dříve provedeného řízení provádí jen do té míry, došlo-li k porušení ústavněprávního rámce řízení. Toto však v dané věci nebylo zjištěno. I odvolací soud se zabýval touto otázkou ve svém rozhodnutí, zda bylo zajištěno právo na spravedlivý proces, zejména v oblasti dokazování ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod č. 209/1992 Sb., která je podle y ČR bezprostředně závazná a má přednost před zákonem, a dospěl ke shodnému závěru.

Pokud stěžovatel opírá svou ústavní stížnost o námitku nespravedlivého procesu, pomíjí rozhodující skutečnost, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, jako by se mu garantoval úspěch v řízení. Toto právo neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na určité rozhodnutí odpovídající jeho názoru na věc, ale je mu zajišťováno právo na soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Rovněž závažná námitka porušení d, podle něhož příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu, nebylo prokázáno; samotný fakt odsouzení příslušníka národnostní nebo etnické menšiny provedeného v rámci a na základě zákona, s dodržením daného ústavněprávního rámce, neznamená, že toto odsouzení bylo provedeno právě pro příslušnost stěžovatele k takové skupině, jak nesprávně dovozuje stěžovatel.

Ústavní soud nezjistil porušení ústavněprávních principů z titulu námitek uplatněných stěžovatelem a dospěl k závěru, že stěžovatel předložil návrh ústavní stížnosti zjevně neopodstatněné.

Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků svým usnesením podle , o Ústavním soudu, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. dubna 1997 JUDr. Vladimír P a u 1 soudce zpravodaj

n 4