Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 356/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci stěžovatele K., zastoupeného Ing. V.K., jednatelem společnosti, právně zastoupeného advokátem JUDr. F.W., advokátem v Praze, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. října 1996 (sp. zn. ), mimo ústní jednání dne 9. 4. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění :

Podáním ze dne 19. 12. 1996, označeným jako "ústavní stížnost", doplněným podáním ze dne 25. 2. 1997, navrhujícím odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku, domáhá se stěžovatel zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. října 1996 (sp. zn. ), kterým bylo potvrzeno rozhodnutí R., České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 9. listopadu 1995 (č. j. Rpo/202/95), jímž byla stěžovateli uložena pokuta ve výši 1 000 000,- Kč za nedodržení stanovené programové skladby ve vysílání rozhlasové stanice R., kterou provozuje.

1

Stěžovatel ve svém podání dovozuje, že napadeným rozhodnutím Městského soudu v Praze, jako orgánu veřejné moci, bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo zakotvené v d, aniž by však blíže odůvodnil, čím a jakým konkrétním způsobem k porušení uvedeného d ze strany orgánu veřejné moci došlo. Stěžovatel pak ve svých závěrech konstatuje, že dle jeho názoru nebyla vůbec splněna podmínka pro uložení pokuty, neboť právní moc napadeného rozsudku Městského soudu v Praze nastala až po uplynutí 1 roku ode dne, kdy se odpůrce o porušení povinnosti dozvěděl, a z této skutečnosti dovozuje, že nebyla zachována lhůta k uložení pokuty dle , v platném znění, v , který stanoví, že pokutu lze uložit pouze do jednoho roku ode dne, kdy se odpůrce - R.,České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání - o porušení povinnosti dozví.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již dříve ve svých rozhodnutích vyložil, za jakých podmínek se cítí oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti soudů obecných, případně kdy shledává svoji pravomoc hodnotit způsob, jakým obecné soudy hodnotí důkazy v řízení před těmito soudy. Zásadám v judikatuře Ústavního soudu již vyloženým však požadavek stěžovatele očividně nevyhovuje a pouhé obecné tvrzení stěžovatele, že obecný soud porušil d, není s to naplnit zákonné znaky zásahu orgánu veřejné moci do základních práv a svobod stěžovatele, jak jsou tyto zaručeny ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR a ani právní závěry přednesené v ústavní stížnosti nemohou obstát, neboť lhůtu k uložení stanovené sankce dle citovaného "zákona nelze vztáhnout až k právní moci rozhodnutí, jímž se sankce ukládá.

Z uvedeného důvodu je tedy ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, přičemž zjevná neopodstatněnost [ ], plyne jak z povahy uváděných důvodů v ústavní stížnosti, tak z ustálené judikatury Ústavního soudu.

Nezbylo proto než o podané ústavní stížnosti rozhodnout, jak ve výroku tohoto usnesení je uvedeno [ ].

Při shledání ústavní stížnosti zjevně neopodstatněnou již Ústavní soud nezkoumal podmínky pro případné rozhodnutí, kterým by na návrh stěžovatele odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí ( ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43

odst. 2 ).

V Brně dne 9. 4. 1997

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu