Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 49/97

_

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele Dipl. ing. h. c. V.R.,zastoupeného JUDr.. V.J., o ústavní stížnosti proti 1) rozsudku okresního soudu Plzeň - město, sp. zn. , ze dne 1. 2. 1994, 2) rozsudku Krajského soudu v Plzni, sp. zn. , ze dne 5. 6. 1995, 3) usnesení Okresního soudu Plzeň - město, sp. zn. , ze dne 22. 11. 1995, 4) usnesení Krajského soudu v Plzni, sp. zn. , ze dne 24. 1. 1996, 5) usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , ze dne 26. 9. 1996, t a k t o

Návrh se o d m í t á

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatel se ve svém návrhu, podaném na poště k přepravě dne 10. 2. 1997, domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s odůvodněním, že jimi došlo k porušení základních práv,

1

chráněných ustanoveními hlavy prvé a páté a , 2 a 3 d (dále jen " "), zejména proto, že v průběhu řízení se nepodařilo prokázat, že by z jeho strany došlo k obtěžování hmyzem a imisemi z chovu kožešinových zvířat, přičemž byla porušena mimo jiné zásada audiatur et altera pars.

Dle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, která počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost stěžovatele spolu s připojeným spisem Okresního soudu Plzeň - město, sp. zn. , z něhož zjistil, že rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město, sp. zn. , ze dne 1. 2. 1994, byl odpůrce

(nyní stěžovatel) zavázán k povinnosti zdržet se obtěžování navrhovatelů pachem a imisemi z chovu kožešinových zvířat umístěných na pozemku parcely č. 466/1 v k. ú. P.- B. a zaplatit navrhovatelům náklady řízení. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 5. 6. 1995, sp. zn. , rozsudek soudu prvého stupně potvrdil v části, v níž byla uložena odpůrci povinnost zdržet se obtěžování navrhovatelů pachem z chovu kožešinových zvířat, v této části pak nabylo rozhodnutí právní moci dne 12. 9. 1995. Pokud jde o povinnost zdržet se obtěžování navrhovatelů imisemi a výrok o nákladech řízení, vrátil krajský soud věc soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Okresní soud Plzeň - město usnesením, sp. zn. , ze dne 22. 11. 1995, na základě zpětvzetí návrhu zastavil řízení ohledně povinnosti odpůrce zdržet se obtěžování navrhovatelů imisemi a zavázal odpůrce k povinnosti zaplatit navrhovatelům náklady řízení. Na základě odvolání do výroku ohledně povinnosti nahradit náklady řízení pak Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 24. 1. 1996, sp. zn. , rozhodnutí soudu prvého stupně ve výroku o nákladech řízení potvrdil. Rozhodnutí o zastavení řízení tak

2

nabylo právní moci dne 19. 1. 1996 a rozhodnutí o povinnosti nahradit náklady řízení dne 28. 2. 1996. Dovolání podané stěžovatelem do výroku o nákladech řízení usnesení Krajského soudu v Plzni, sp. zn. , ze dne 24. 1. 1996, bylo usnesením Nejvyššího soudu v Brně, sp. zn. , ze dne 26. 9. 1996, odmítnuto, neboť Nejvyšší soud neshledal důvody přípustnosti dovolání vzhledem k tomu, že námitky uváděné dovolatelem směřovaly k odvolacímu řízení, které předcházelo vydání rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 6. 1995, sp. zn. , které však dovoláním napadeno nebylo.

V návaznosti na shora uvedené dospěl ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost podaná na poště k přepravě dne 10. 2. 1997 a směřující proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 6. 1995, sp. zn. , který, pokud jde o uložení povinnosti odpůrci (nyní stěžovateli) zdržet se obtěžování pachem z chovu kožešinových zvířat, nabyl právní moci dne 12. 9. 1995, je opožděná, neboť nebyla podána v 60 denní lhůtě stanovené v Totéž platí nejen o rozhodnutí ohledně imisí, které skončilo v důsledku zpětvzetí návrhu usnesením Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. , které nabylo právní moci dne 19. 1. 1996, ale také o rozhodnutí o nákladech řízení, které v důsledku odvolání skončilo usnesením Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , které nabylo právní moci dne 28. 2. 1996. V poměru k těmto posledně uvedeným dvěma rozhodnutím je však ústavní stížnost stěžovatele navíc ve smyslu zjevně neopodstatněná stejně tak jako je tomu v případě ústavní stížnosti směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 1996, sp. zn. , kterým bylo odmítnuto dovolání do usnesení o nákladech řízení, neboť navrhovatel ve své ústavní stížnosti evidentně usiluje o změnu týkající se merita věci, tj. o změnu rozsudku, kterým mu bylo uloženo zdržet se obtěžování pachem z chovu kožešinových zvířat, a přitom všechna tato rozhodnutí se meritem věci nijak nezabývala.

3

Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost za použití ustanovení a ustanovení odmítnout.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 10. 4. 1997 soudkyně Ústavního soudu ČR