Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 330/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věcí ústavní stížnosti navrhovatele Dipl. ing. E.W.-W., zastoupeného advokátkou JUDr. J.K.,

t a k t o

Návrh se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10.9.1996, čj. , s tvrzením, že tímto rozsudkem byla porušena jeho základní práva, daná mu d.

O.ú. Č.L., referát pozemkový úřad, rozhodl dne 27.2.1995, pod čj. PÚ-1988-2178/95-203, že stěžovatel, dipl.ing. E.W.-W., není vlastníkem nemovitostí v k.ú. D., v rozhodnutí uvedených.

Své rozhodnutí odůvodnil tím, že původním vlastníkem předmětných nemovitostí byl JUDr. K.W. K pozbytí předmětných nemovitostí došlo konfiskací dle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., konfiskační vyhláškou ONV, čj. 13464, ze dne 1.10.1945, pro obec D., a č. 15895 pro obec K. Na nemovitosti již před tím byla uvalena národní správa. JUDr. K.W. byl označen za osobu německé

1

národnosti, neboť ve sčítacích arších ze sčítání lidu v roce 1930 a 1939 má

uvedenou národnost německou. Správní orgán dospěl k závěru, že k odnětí zemědělského majetku došlo způsobem stanoveným v úst. . Podle citovaného ustanovení je oprávněnou osobou státní občan ČR, trvale žijící na jejím území, který ztratil majetek podle konfiskačních dekretů, nabyl zpět čs. státní občanství a neprovinil se proti československému státu. Zemřela-li tato osoba před 31.12.1992, jsou oprávněnými osobami ti, kdo splňují podmínky uvedené v citovaného zákona, avšak jen v případě, že osoba uvedená v odst. 1 splňovala všechny podmínky současně. Nárok na vydání nemovitostí uplatnil dne 21.12.1992 stěžovatel, syn původního vlastníka a K.A.W., vnuk původního vlastníka. K.A.W. později od svého návrhu odstoupil. Jelikož JUDr. K.W. nesplňoval podmínky uvedené v ust. , nesplňuje podmínky ani E.W. a uvedené nemovitosti nemohou být vráceny. Jedná se především o podmínku trvalého pobytu na území ČR. JUDr. K.W. se vystěhoval z ČSR po svém propuštění z vězení v roce 1946 a zemřel dle úmrtního listu ve V. 4.8.1985. Není splněna ani druhá podmínka - neprovinění se proti čsl.státu. Rozsudkem Mimořádného lidového soudu v České Lípě čj. , ze dne 30.4.1946, byl JUDr. K.W. uznán vinným a odsouzen dle zákona č. 23/1946 Sb. (úplné znění dekretu prezidenta republiky č. 16/1945 Sb.). Dle rozsudku se dopustil v době zvýšeného ohrožení republiky zločinu proti státu a byl odsouzen na jeden rok do těžkého žaláře, ztrátě občanské cti a ztrátě majetku ve prospěch státu. To se však netýkalo zemědělského majetku, který byl konfiskován již dekretem č. 12/1945 Sb. Vzhledem k tomu, že JUDr. K.W. nesplňuje část základních podmínek, uvedených v , nesplňuje ani dipl. ing. E.W.-W. podmínky oprávněné osoby podle tohoto zákona.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel návrh na přezkoumání soudem. V něm vytýká správnímu orgánu nesprávně zjištěnou skutkovou podstatu a její chybné hodnocení. Uvádí, že nikdy nebyl německé národnosti, z toho důvodu také nemusí splňovat další podmínky uvedené v zákoně č.

2

o tomto opravném prostředku stěžovatele rozhodoval Městský soud v Praze, který svým rozsudkem ze dne 10. září 1996, sp.zn. , rozhodnutí O.ú., pozemkového úřadu ze dne 27.2.1995, čj. PÚ-1988-2178/95-203,

potvrdil. I podle městského soudu byl dekret č. 12/1945 Sb. na případ JUDr. K.W. použit právem, byl osobou německé národnosti. Dále nesplňoval podmínku neprovinění se proti čsl. státu, neboť byl rozsudkem Mimořádného lidového soudu v České Lípě ze dne 30.4.1946, sp.zn. , odsouzen. Rozsudek nebyl zrušen. Městský soud je tímto rozsudkem vázán a nenáleží mu posuzovat, zda v daném případě došlo k naplnění skutkové podstaty zločinu proti státu. JUDr. K.W. však nesplňuje ani podmínku zpětného nabytí čs. občanství. Občanství pozbyl podle dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. Nebylo prokázáno, že by podal žádost o zjištění, že se čs. státní občanství zachovává, či žádost o vrácení občanství. JUDr. K.W. nenabyl čs. státní občanství ani podle , neboť z ČSR odešel natrvalo již v roce 1946. Původní vlastník tedy nesplňuje podmínku neprovinění se proti čs. státu ani podmínku zpětného nabytí čs. občanství. Pokud jde o podmínku trvalého pobytu na území státu, na kterou poukazuje pozemkový úřad, s účinností od 9.2.1996, byla tato podmínka nálezem Ústavního soudu zrušena. Pozemkový úřad proto správně rozhodl, že navrhovatel (nyní stěžovatel) není vlastníkem předmětných nemovitostí.

Proti těmto rozhodnutím podal stěžovatel včas ústavní stížnost, v níž poukazuje na to, že jeho otec byl označen za osobu, která se přihlásila k německé národnosti při sčítání lidu v roce 1939, ačkoliv žádným způsobem takovou vůli nevyjádřil. Z tohoto důvodu mu byl konfiskován majetek dekretem prezidenta č. 12/1945 Sb. Dále byl odsouzen mimořádným lidovým soudem jako jediný v tehdejší ČSR pro pouhé členství v NSFK, ačkoliv na toto členství na začátku okupace rezignoval. Napadenými rozhodnutími pozemkového úřadu i městského soudu byla nesprávně hodnocena celá řada důkazů, a to s ohledem na stěžovatelova základní práva garantovaná d. Navrhuje proto, aby ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Městský soud v Praze, jako účastník řízení, ve vyjádření, podepsaném v zastoupení předsedkyní senátu 28 Ca, v podstatě

3

odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí.

O.ú. Č.L., pozemkový úřad, jako vedlejší účastník, ve svém vyjádření uvedl, že velká část bývalého majetku JUDr. K.W. se nachází v bývalém vojenském prostoru R., který se postupně privatizuje, avšak privatizaci brání skutečnost, že nemovitosti jsou zatíženy restitučním nárokem. Požádal proto Ústavní soud, aby ve věci rozhodl co nejdříve.

Jak plyne z obsahu spisu O.ú. Č.L., pozemkového úřadu, čj. 1988, pozemkový úřad pečlivě dokladoval celou situaci a zabýval se všemi okolnostmi, které se případu dotýkaly, se závěrem, že stěžovatel není vlastníkem nemovitostí v návrhu uvedených ve smyslu

Jak plyne ze spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. , rovněž soud se v řízení zabýval všemi okolnostmi, které podle tvrzení stěžovatele měly založit jeho nárok na vrácení v opravném prostředku uvedených nemovitostí, a to se závěrem, že tyto podmínky splněny nebyly.

Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (č1. 81, y ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté d (č1. 38 y ČR) a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. l0 y ČR. Ústavní soud se proto zaměřil v dané věci především na posouzení otázky, zda v řízení před obecným soudem byly dodrženy principy spravedlivého procesu, zakotvené v hlavě páté d. V tomto směru však nezjistil nic, co by nasvědčovalo tomu, že by v průběhu řízení došlo k porušení práv v uvedené hlavě zakotvených. Provádění dokazování probíhalo způsobem zákonem předpokládaným a pokud jde o samotné hodnocení důkazů, pak ani jejich hodnocení nevybočilo, podle přesvědčení Ústavního soudu, z rámce

Stěžovatel namítá, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavní práva daná mu čl. 1, čl. 10 odst. 1 a 2, čl. 36

4

odst. 1 d. K tomu je třeba uvést:

- č1. 1 y uvádí, že lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Tento článek konstatuje určité principy, na nichž je budována demokratická společnost. Nestanoví konkrétní práva jednotlivých osob. Rozhodnutí soudu není způsobilé tento článek porušit;

- y stanoví, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Článek 2 y stanoví, že každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Řízení, které probíhalo před pozemkovým úřadem a Městským soudem v Praze, se nijak netýkalo a nedotýkalo osobní cti, důstojnosti, pověsti či jména stěžovatele, ani jeho soukromého a rodinného života, nýbrž majetku, na který vznesl nárok, což je věc naprosto odlišná. Ani základní práva, daná tímto článkem y, nemohla být rozhodnutím městského soudu dotčena;

- y stanoví, že každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje. Ústavní soud je přesvědčen, že ani stěžovatelova práva daná tímto článkem y nebyla rozhodnutím pozemkového úřadu a Městského soudu porušena. Za porušení základních práv nelze považovat skutečnost, že soud v nalézacím řízení dospěje k závěru, že někdo je nebo není vlastníkem určitého majetku, pokud soud při svém jednání nepochybil a postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními d. V daném případě soud takto (v intencích

) postupoval. Napadeným rozhodnutím soudu není nikterak dotčeno

právo navrhovatele majetek vlastnit, ani není jeho vlastnickému právu dán nějaký jiný zákonný obsah;

- y stanoví právo každého domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Stěžovateli nebylo bráněno v tom, aby svůj domnělý nárok uplatnil u pozemkového úřadu a proti jeho rozhodnutí se odvolal k obecnému soudu. Oba orgány se věcí zabývaly, prováděly navržené důkazy a na jejich základě dospěly k rozhodnutí, které řádně odůvodnily. Ani stěžovatelova základní práva daná mu tímto článkem y nebyla postupem orgánů porušena.

5

Z uvedených důvodů proto ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími okresního úřadu Česká Lípa, pozemkového úřadu, a Městského soudu v Praze nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle písmeno c) , o Ústavním soudu, odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu ČR není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. března 1997

JUDr.Vladimír JURKA

soudce Ústavního soudu