Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 182/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl o ústavní stížnosti R.V., zastoupeného advokátem JUDr. J.B., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. , ze dne 27.6.1995, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. , ze dne 27.12.1994,

t a k t o

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá pravomocný rozsudek Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. , ze dne 27.6.1995. Tímto rozsudkem byla v rozsudku Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. , ze dne 27.12.1994, zrušena část výroku o vině (v bodě la), výrok o trestu ve vztahu k stěžovateli R.V. a výrok o náhradě škody ve vztahu k poškozené firmě T., přičemž při nezměněném výroku o vině u zbylých skutků byl R.V. odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 roků. Okresní soud v Ostravě a Krajský soud v Ostravě porušily, podle názoru stěžovatele, jeho základní ústavně zaručené právo

- 2 -

na obhajobu, obsažené v d, neboť nebyly akceptovány jeho důkazní návrhy, které dále specifikuje, jenž se týkaly skutků, označených v rozsudku Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. , ze dne 27. 12. 1994, pod body lb), ld) a 2 b).

Po podání ústavní stížnosti rozhodl Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch stěžovatele proti ústavní stížností napadenému rozsudku tak, že tímto rozsudkem - rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.6.1995, sp. zn. , pokud jím byl k odvolání stěžovatele ponechán nezměněn napadený rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 27.12.1994, sp. zn. , ve výroku o vině ohledně trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona (bod lb), byl v neprospěch stěžovatele porušen zákon v ustanovení § 254 odst. 1, § 259 odst. 1 trestního řádu a v řízení předcházejícím v § 2 odst. 5, 6, 12 trestního řádu. Tento rozsudek byl v rozsahu výslovného porušení zákona ve výroku o trestu zrušen. Ve výroku o vině trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona (bod lb) ohledně stěžovatele byl zrušen též rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 27.12.1994, sp. zn. , současně byla zrušena všechna další rozhodnutí na zrušené části obou rozsudků obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Ostravě bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Za ostatní trestné činy z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 27.12.1994, sp. zn. , a to trestný čin loupeže podle odst 1 trestního zákona (bod ld), trestný čin krádeže podle , odst. 2 trestního zákona (bod lc,f, bod 2a, b), trestný čin porušování domovní svobody podle , odst. 2 trestního zákona, ve znění , (bod le, f), trestný čin ublížení na zdraví podle trestního zákona (bod 1e) a trestné činy útoku na veřejného činitele podle , trestního zákona, ve znění (bod 3), byl stěžovateli podle trestního zákona, trestního zákona nově uložen úhrnný trest odnětí svobody v

3 -

trvání 6 let nepodmíněně.

S ohledem na výsledek řízení o stížnosti pro porušení zákona zabýval se Ústavní soud již pouze důvodností ústavní stížnosti ve vztahu ke skutkům, za něž byl stěžovatel pravomocně uznán vinným, a v poměru k nimž stěžovatel v ústavní stížnosti porušení svých ústavně zaručených práv namítal, tj. skutkům uvedeným v rozsudku Okresního soudu v Ostravě pod body 1d a 2b. V tomto směru však Ústavní soud nezjistil, že by v průběhu trestního řízení při provádění dokazování a hodnocení důkazů došlo k porušení principů spravedlivého procesu zakotvených v hlavě páté d, jehož součástí je také právo na obhajobu. Také v poměru k těmto skutkům stěžovatel v ústavní stížnosti namítal porušení práva na obhajobu, k němuž podle jeho názoru mělo dojít proto, že oba soudy nebraly v úvahu jeho návrhy na doplnění dokazování. V tomto směru však ani Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem spisu, tvrzené porušení práva na obhajobu stěžovatele neshledal. Obecné soudy v odůvodnění svých rozhodnutí vysvětlily, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se při jejich hodnocení řídily a z jakých důvodů je považovaly za dostačující. Za této situace, kdy rozsudkem Nejvyššího soudu ČR byl zrušen výrok o vině stěžovatele trestným činem loupeže podle trestního zákona (bod 1b), v poměru k němuž bylo možno považovat ústavní stížnost za důvodnou, je již nyní ze shora uvedených důvodů ústavní stížnost neopodstatněná, a proto byla Ústavním soudem podle zákona č.

odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. března 1997.

JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj