Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 264/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele A.D., zastoupeného advokátem JUDr. K.S., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 1996, sp. zn. , za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, t a k t o :

Návrh se o d m í t á

O d ů v o d n ě n í:

Stěžovatel se včas uplatněným návrhem domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. , ze dne 31. 7. 1996, kterým byl uznán vinným trestným činem porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 124 odst. 1 a odst. 2 písm. b) tr. zákona, ač ve smyslu ustanovení § 259 odst. 4. písm. b) tr. řádu odvolací soud není oprávněn uznat obžalovaného vinným těžším trestným činem, než jakým ho mohl v napadeném rozsudku uznat vinným soud prvého stupně v souladu s ustanovením § 225 odst. 2 tr. řádu, a ač má odvolací soud uloženou povinnost zrušit napadený rozsudek pro

1

podstatné vady řízení, které rozsudku soudu prvého stupně předcházely a které konkrétně spočívaly v porušení ustanovení, jimiž se zabezpečuje právo obhajoby a právo na objasnění věci dle § 258 odst. 1 tr. řádu. Konkrétně uvedl, že v obžalobě okresního státního zástupce v Č.K., ze dne 30. 1. 1995, sp. zn. Zt 1317/94, byla uváděna kvalifikace jen dle odst. 1 § 124 tr. zákona, takže bylo třeba obžalovaného na možnost použití odst. 2 téhož ustanovení tr. zákona upozornit ve smyslu ustanovení § 190 odst. 2 tr. řádu, což se nestalo, a proto také už soud prvého stupně neměl možnost použít ustanovení § 124 odst. 2 tr. zákona jakožto přísnějšího ustanovení zákona. V trestním řízení rovněž nebyly dle stěžovatele řádně zjištěny podmínky trestní odpovědnosti, neboť v rozporu s ustanovením a tr. řádu soud neprovedl dokazování ohledně zjištění jeho duševního stavu dvěma znalci psychiatry. Navrhovatel má za to, že uvedeným postupem byl porušen y ČR a d.

Krajský soud ve svém vyjádření ze dne 13. 12. 1996 uvedl, že obžalovaný skutečně nebyl při nařízení hlavního líčení upozorněn na možnost odchylného právního posouzení skutku dle § 190 odst. 2 tr. řádu, to však nebránilo tomu, aby okresní soud nemohl s ohledem na ustanovení § 225 odst. 2 tr. řádu obžalovaného uznat vinným trestným činem dle § 124 odst. 1 a 2 písm. b) tr. zákona. Dále krajský soud uvedl, že obžaloba posuzovala skutek dle § 148 odst. 2 tr. zákona, tedy jako trestný čin, na který stanoví trestní zákon trest odnětí svobody v rozmezí na 1 rok až 8 let. V jednočinném souběhu byl žalovaný skutek posuzován rovněž dle § 124 odst. 1 tr. zákona, na který zákon stanoví trest odnětí svobody až na 2 léta nebo peněžitý trest nebo propadnutí věci. Okresní soud kvalifikoval skutek dle § 148 odst. 2 tr. zákona (trest odnětí svobody 1 rok až 8 let) a dle § 124 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona (trest odnětí svobody 1 rok až 5 let). Skutek tedy nebyl posouzen podle přísnějších ustanovení zákona, neboť obžalovanému byl nadále ukládán trest odnětí svobody jako úhrnný dle § 148 odst. 2 tr. zákona. Potřebou zkoumání duševního stavu

2

obžalovaného přibráním znalců se krajský soud rovněž zabýval, avšak neshledal ji a ztotožnil se závěry soudu prvého stupně.

Ústavní soud přezkoumal podání stěžovatele včetně připojeného spisu Okresního soudu Krumlov, sp. zn. , a dospěl k závěru, že ta část ústavní stížnosti, v níž stěžovatel namítá, že nebyl upozorněn na možnost odchylného právního posouzení skutku není důvodná, i když lze přisvědčit stěžovateli, že došlo k porušení § 225 odst. 2 a § 190 odst. 2 tr. řádu v tom, že stěžovatel nebyl upozorněn na možnost odchylného právního posouzení skutku, a to nejen se zřetelem na skutečnost, že byl řádně zastoupen advokátem, který nevyužil možnosti uvedené pochybení v odvolání vytknout, ale také se zřetelem na konstrukci ustanovení § 225 odst. 2 tr. řádu, dle níž se automaticky s upozorněním dle § 190 odst. 2 tr. řádu jednání neodročují a neposkytují lhůty k přípravě obhajoby, ale naopak se tento postup podmiňuje žádostí obžalovaného. Z uvedených důvodů a dále proto, že z pohledu proběhnuvšího řízení jako celku nedošlo k zásadnímu zásahu do práva na obhajobu ve smyslu y, má Ústavní soud za to, že jde v tomto směru o návrh neopodstatněný. Stručně řečeno, porušení ustanovení a tr. řádu v této konkrétní věci a s ohledem na konstrukci nedosahuje intenzity dosahující stupně protiústavnosti.

Rovněž námitku, že soud neprovedením dokazování ohledně zjištění duševního stavu dvěma znalci psychiatry založil porušení ustanovení § 105 odst. 2 a § 116 tr. řádu považuje Ústavní soud z hlediska ochrany ústavnosti za neopodstatněnou, a to proto, jak již bylo Ústavním soudem opakovaně v předchozích rozhodnutích konstatováno, že není vrcholným orgánem soustavy obecných soudů či třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, což dále znamená, že mu nepřísluší přezkoumávat rozsah provedeného dokazování či správnost hodnocení důkazů provedených v trestním řízení před obecnými soudy, ledaže by rozsah provedeného dokazování i hodnocení důkazů ve své podstatě popřely smysl

3

a účel procesních ustanovení upravujících dokazování, resp. zásadu zjišťování skutečného stavu věci dle § 2 odst. 5 tr. řádu.

O takovou situaci se však v dané věci zjevně nejedná, neboť zdravotním stavem se oba soudy zabývaly, byť byl vypracován pouze jeden znalecký posudek, avšak za okolností, které nenavozují jednoznačně nutnost postupu dle § 105 odst. 2 a 116 tr. řádu.

Ze všech shora uvedených důvodů Ústavní soud nedospěl k závěru, že by interpretace aplikovaných ustanovení tr. řádu vybočila z ústavních mezí, proto byla ústavní stížnost dle ustanovení odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.

Po u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 11. 3. 1997 soudkyně Ústavního soudu ČR