Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 354/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele Z.J., zastoupeného advokátem JUDr. O.P., o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , ze dne 1. 10. 1996, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. , a Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 19. 12. 1996, se navrhovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, neboť jimi mělo dojít k porušení d (dále jen " "), podle kterého mají zaměstnanci právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní, podmínky.

V ústavní stížnosti navrhovatel objasnil, že na základě kolektivní smlouvy DO mu mělo být v případě rozvázání pracovního poměru vyplaceno fakultativní odstupné a jednorázová

1

náhrada věrnostního přídavku horníků (dále jen "VPH").

Navrhovatel nesouhlasí se závěry Nejvyššího soudu, dle kterých je kolektivní smlouva, uzavřená mezi K - O - O, a. s., , nadřazena kolektivní smlouvě ze dne 15. 3. 1991, uzavřené mezi D J.Š., a odborovými organizacemi ZF D J.Š. Navrhovatel se domnívá, že hodnocení platnosti a účinnosti kolektivních smluv ze strany Nejvyššího soudu i ostatních soudů, které ve věci rozhodovaly, je v rozporu s ustanovením Navrhovatel je přesvědčen, že kolektivní smlouva mezi D J.Š., a odborovou organizací, jako smlouva tzv. nižší, která neupravuje nároky zaměstnanců v menším rozsahu než vyšší kolektivní smlouva, je závaznou pro pracovníky organizace, není neplatná a měly být podle ní hodnoceny jeho nároky. Navrhovatel rovněž požádal, aby Ústavní soud v souladu s ustanovením rozhodl o úhradě nákladů vzniklých podáním ústavní stížnosti.

Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí vyslovil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví a že jakožto nejvyšší orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do jejich rozhodovací činnosti zasahovat pouze za předpokladu, že tyto soudy nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté y ( , y ČR).

V tomto smyslu z připojeného spisu Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že podstatou sporu byla otázka, zda žalobce má nárok na výplatu fakultativního odstupného a fakultativní náhrady VPH podle kolektivní smlouvy uzavřené mezi K, O a O, a. s., na rok 1991, nebo podle dodatku, resp. smlouvy uzavřené mezi D J.Š. a odborovými organizacemi ZF D J.Š. Obecné soudy se touto otázkou skutkově i právně zabývaly a v rámci provedeného dokazování dospěly k závěru, že žalobcem uplatněný nárok je nutné

2

posuzovat nejen podle dodatku ke kolektivní smlouvě, ale i podle kolektivní smlouvy uzavřené mezi K., O. a O., a. s., která nárok na fakultativní odstupné a VPH váže na splnění odkládacích podmínek, tzn. na předpoklad vytvoření finančních zdrojů a na uzavření dohody mezi představenstvem a. s. O., a K.

Obecné soudy přitom v řízení postupovaly jak v souladu s principy obsaženými v hlavě páté y, tak příslušnými ustanoveními , neboť vycházely ze skutkového stavu, který byl řádně zjištěn za účasti stran sporu a způsobem stanoveným procesními předpisy ( a 132 ). V rámci volného hodnocení důkazů soudy učinily závěr o neoprávněnosti žaloby, který v souladu s ustanovením v odůvodnění rozsudku řádně objasnily.

Z obsahu vlastní ústavní stížnosti je zřejmé, že navrhovatel se ani porušení základních práv chráněných ustanoveními hlavy páté y nedovolává, ale pouze opakuje tytéž námitky, které uplatnil již v řízení před obecnými soudy. Podstata ústavní stížnosti je jen polemikou se závěry obecných soudů, a to ve shodném smyslu a rozsahu argumentů, uvedených v odvolání a posléze dovolání. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do role přezkumné instance, která mu však s odvoláním na č1. 83 y zjevně nepřísluší. Skutečnost, že soudy po provedeném řízení nevyhověly návrhu stěžovatele, není sama o sobě důvodem pro podání ústavní stížnosti.

Ke stěžovatelově námitce ohledně porušení y Ústavní soud uvádí, že práva na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky se lze domáhat pouze v mezích zákonů, které toto ustanovení provádějí ( y), jejich porušení však navrhovatel nenamítal, když poukazoval pouze na nesprávné právní posouzení v otázce platnosti a neplatnosti kolektivních smluv s odkazem na , v němž se stanoví náležitosti kolektivní smlouvy a důvody její neplatnosti.

3

Z důvodů shora uvedených nezbylo než ústavní stížnost dle ustanovení odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

V důsledku shora uvedeného, totiž proto, že ústavní stížnost nebyla přijata, nebylo Ústavním soudem rozhodováno ani dle o náhradě nákladů zastoupení.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 14. 3. 1997 soudkyně Ústavního soudu ČR

Za správnost vyhotovení:

4