Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 289/96

Sp. zn.

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl soudcem zpravodaje JUDr. Vladimírem Paulem v právní věci stěžovatelek 1) M.H., 2) J.Š., obou zastoupených advokátkou JUDr. J.Š., o návrhu ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 7. 1996, sp. zn. ,

t a k t o

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Včas podaným návrhem ústavní stížnosti ze dne 18. 10. 1996 se stěžovatelky domáhají zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 7. 1996, sp. zn. , kterým byl v napadené části, tj. ve výroku pod bodem II., potvrzen rozsudek Okresního soudu Plzeň - město ze dne 9. 11. 1995, čj. - 145. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto o povinnosti P., pod bodem I., o jeho povinnosti uzavřít dohodu o vydání věci - pozemku č. 6143 s dílnou v katastrálním území P. do 15 dnů od právní moci rozsudku, a to každé stěžovatelce z jedné poloviny. Pod bodem II. výroku byl zamítnut návrh stěžovatelek na uložení stejné povinnosti žalovanému, pokud jde o vydání pozemků čp. 6139, 6140, 6141, včetně zástavby. Pod body III. a IV. bylo rozhodnuto o nákladech řízení. O zamítnutí návrhu pod bodem II. bylo rozhodnuto soudem prvního stupně ve shodě s ustanovením , v platném znění, nebol na předmětných pozemcích byly po 20. 10. 1961 (tj. po převzetí pozemků státem) zřízeny stavby.

Stěžovatelky odvoláním napadly výrok pod bodem II. (a dále pod bodem III. - ohledně nákladů řízení) rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 9. 11. 1995, čj. - 145, a argumentují zejména skutečností, že se u předmětných nemovitostí v daném případě nejedná o novou stavbu, nýbrž o nahrazení jedné

1

stavební konstrukce jinou se zachováním stejné funkce. Napadají dále provedené důkazní řízení a hodnocení důkazů, provedených v souvislosti s průkazem této skutečnosti. Odvolací soud po přezkoumání vznesených námitek napadené rozhodnutí v části dotčené odvoláním ve shodě s ustanovením jako věcně správné potvrdil.

V ústavní stížnosti stěžovatelky vyjádřily své přesvědčení, že došlo k porušení článku 11 odst. 1 d, když vlastnické právo k nemovitostem, které měly být stěžovatelkám vráceny, pro nesprávné hodnocení obnoveno nebylo a zároveň došlo k porušení článku 38 odst. 2 d, neboť soudní řízení je vedeno od r. 1991 se značnými průtahy.

Podle článku 83 y je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. Podle y rozhoduje také o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. Činí tak tehdy, došlo-li k porušení základního práva nebo podle y.

Ústavní stížnost vytýká předcházejícím řízením vady, spočívající v nesprávném posouzení provedených důkazů, a v důsledku toho porušení základních práv podle d. Soudce zpravodaj zjistil ze soudního spisu, že pokud se týká předcházejícího soudního řízení, soud prvního stupně provedl velmi podrobné dokazování, na jehož základě zjistil skutkový stav dostatečně pro vytvoření správného právního názoru. Jednotlivé důkazy byly hodnoceny v souladu s ustanovením , podstatná zjištění jsou uvedena v odůvodnění rozhodnutí a odvolací soud po provedeném odvolacím řízení v souladu s ustanovením toto rozhodnutí jako věcně správné potvrdil. Nedošlo tedy k zásahu do práv stěžovatelek podle d ani podle citované y, neboť délka soudního řízení v tomto restitučním případě neměla vliv na obsah rozhodnutí a ani z podané ústavní stížnosti nevyplývalo, čím mělo být zasaženo do u chráněných práv stěžovatelek. Skutečnost, že soudy zaujaly jiný právní názor než stěžovatelky, neznamená automaticky, že došlo k porušení jejich práv.

Soudce zpravodaj musel proto konstatovat, že postupem ani rozhodnutími obou soudů nebyla porušena ústavní práva stěžovatelek, když byla částečně zamítnuta jejich žaloba na vydání nemovitostí podle , protože tento zákon navíc pamatuje ve svém a na řešení případů, kdy oprávněné osobě nelze nemovitost vydat. Musel proto dospět až k závěru, že byl podán návrh ústavní stížnosti zjevně neopodstatněné.

2

Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků svým usnesením podle , o Ústavním soudu, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. I

V Brně dne 4. března 1997 JUDr. Vladimír P a u 1 soudce zpravodaj