Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 227/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P.Z., zastoupený advokátem JUDr. M.K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 1996, sp. zn. , a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. 11. 1995, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 6. 3. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění :

Ústavní stížností podanou ve lhůtě stanovené k podání ústavní stížnosti [ ) brojí stěžovatel proti pravomocnému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 1996, sp. zn. , a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. 11. 1995, sp. zn. , kterými byl uznán vinným trestným činem loupeže dle ust. tr. z. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Stěžovatel se ve své ústavní stížnosti domáhá zrušení napadených rozhodnutí, neboť dle jeho tvrzení došlo v řízení před soudy obou stupňů k porušení jeho práva na obhajobu ve smyslu č1. 40 odst. 3 d.

1

Stěžovatel spatřuje porušení d v tom, že soudy obou stupňů, jako orgány veřejné moci, se nedostatečně vypořádaly s jeho námitkou týkající se výpovědi poškozeného F.D., která dle jeho tvrzení měla být pořízena policejními orgány před zahájením trestního stíhání ( tr. ř.). V závěru své ústavní stížnosti pak stěžovatel dovozuje, že takto pořízená výpověď poškozeného je v rozporu s ust. a tr. ř., neboť u této výpovědi nemohl být přítomen obhájce stěžovatele.

Po doručení ústavní stížnosti byl Ústavnímu soudu doručen rovněž rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 1996, sp. zn. , kterým byl zrušen, z podnětu odvolání obvodního státního zástupce pro Prahu 4, výrok o trestu u stěžovatele a o způsobu jeho výkonu a stěžovatel byl při nezměněném výroku o vině trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. z. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let nepodmíněně se zařazením do věznice s dozorem. Z předloženého rozsudku se rovněž podává, že odvolání stěžovatele bylo zamítnuto.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již dříve ve své četné judikatuře vyložil, za jakých podmínek se cítí oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti soudů obecných a kdy shledává svoji pravomoc hodnotit dokazování provedené obecnými soudy.

Z předloženého rozhodnutí Městského soudu v Praze je patrno, že zejména tento soud se v celém rozsahu vypořádal se všemi námitkami stěžovatele, které uplatnil v rámci své obhajoby, a to jak v přípravném řízení, tak v řízení před obecnými soudy obou stupňů. Ústavnímu soudu nepřísluší přezkoumávat hodnocení provedených důkazů tak, jak je provedly obecné soudy a při zjištění, že tyto se zcela vypořádaly se všemi v řízení zjištěnými důkazy a respektovaly přitom práva stěžovatele na obhajobu, nezbylo než rozhodnout, jak ve výroku tohoto usnesení je uvedeno (srov. např.

- rozhodnutí č. 28 in

2

Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck Praha, 1994).

Ústavní stížnost stěžovatele je zjevně neopodstatněná a tato zjevná neopodstatněnost plyne jednak z konstantní judikatury Ústavního soudu, jednak z povahy námitek uplatněných v ústavní stížnosti; bylo proto rozhodnuto, jak z výroku tohoto usnesení je zřejmé [ ].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43

odst. 2 ).

V Brně dne 6. 3. 1997

JUDr. Vlastimil Ševčík soudce Ústavního soudu