Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 40/97

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti M.B., zastoupeného advokátem JUDr. J.V., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 1996, č.j. -197,

Ustavní stížnost se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavnímu soudu byla dne 5. 2. 1997 doručena ústavní

stížnost, která směřuje proti výše uvedenému rozhodnutí.

Předmětným rozhodnutím odvolací soud ve věci samé změnil rozsudek

Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 1995, č.j. 7 C

72/91-164, v té části týkající se domu v T. stojícího na parcele označené jako zastavěná plocha č. 275/2 tak, že žalovaný S.,

je povinen uzavřít s žalobcem, v tomto řízení stěžovatelem, dohodu o vydání předmětné nemovitosti. Proti této části výroku připustil dovolání. V části týkající se zastavěné plochy č. 275/2 o výměře 1622 m a provozního objektu na této parcele rozsudek soudu I. stupně potvrdil, když dospěl k závěru, že tento pozemek nelze vydat, neboť je na něm umístěna

stavba, která byla zřízena až po převzetí pozemku státem. Návrhu, aby bylo proti této části výroku připuštěno dovolání, odvolací soud nevyhověl.

Podle názoru stěžovatele tím, že odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně, porušil jeho základní právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, které je zakotveno v d. Toto porušení spatřuje v tom, že obecné soudy hodnotily provedené důkazy v rozporu s ustanovením , když některé z provedených důkazů při svém rozhodování zcela pominuly a vycházely pouze z důkazu jednoho, a to jednoho ze znaleckých posudků. Proto stěžovatel navrhuje zrušení uvedené části napadeného rozsudku.

Při posuzování návrhu se Ústavní soud nejprve zaměřil na splnění náležitostí tak, jak je požaduje , o Ústavním soudu (dále jen ""). Podle ustanovení zákona lze podat ústavní stížnost ve hutě šedesáti dnů. Tato

lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který k ochraně práva poskytuje ( zákona) případně dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. V daném případě lhůta pro podání ústavní stížnosti počala plynout dnem 5.12.1996, tj. dnem, kdy

nabylo právní moci rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 1996, č.j. -197. Byla-li tedy ústavní stížnost podána dne 4. 2. 1997 (podle razítka podací pošty), tj. 62. den, stalo se tak již po uplynutí zákonné šedesátidenní lhůty. Ústavní soud připomíná, že kogentní ustanovení § 72 odst. 2 zákona neumožňuje prominutí ani prodloužení lhůty, jejíž běh a délku upravuje.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost, která byla podána po lhůtě stanovené pro její podání, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona odmítnout, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků.

Na závěr Ústavní soud konstatuje, že tuto skutečnost nemůže změnit ani to, že stěžovatel podal zároveň proti rozsudku odvolacího soudu, resp. té části výroku, která je napadána ústavní stížností, dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Pokud se takto stěžovatel rozhodl a dosud není zřejmé, zda dovolání je přípustné, měl vedle toho podat ústavní stížnost v zákonné lhůtě šedesáti dnů. Jak je výše uvedeno, tato lhůta nebyla však stěžovatelem dodržena.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. 2. 1997

JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj