Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 351/96

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 24. února 1997

v senátě ve věci ústavní stížnosti Z. C., spol. s r. o., J. proti

rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 8. 1996, čj. 22 Ca

557/95-16, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka

řízení, a vedlejšího účastníka Okresního úřadu Šumperk,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 8. 1996, čj.22 Ca 557/95-16, se z r u š u j e .

O d ů v o d n ě n í :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

rozsudku Krajského soudu v Ostravě, zamítajícímu žalobu

stěžovatele proti rozhodnutí Okresního úřadu v Šumperku, referátu

regionálního rozvoje a územního plánování, ze dne 9. 6. 1995, čj.

Reg. 388/956-O 17/95/Ž/330, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí odboru

výstavby a životního prostředí Městského úřadu J. ze dne 23. 3.

1995, čj. Výst. VS 104/94-Kr, o uložení pokuty stěžovateli ve výši

Kč 55.000,-- za provádění stavebních úprav bez stavebního

povolení, stěžovatel v podstatě uvádí, že krajský soud zamítl

podanou žalobu bez jednání, když zaujal stanovisko, že pro tento

postup jsou splněny podmínky uvedené v ustanovení

V daném případě byly však překročeny meze stanovené citovaným

ustanovením, připouštějícím soudu rozhodnout bez jednání, a proto

třeba mít za to, že krajský soud postupoval v rozporu

s ustanovením d (dále

jen "Listina") a článkem 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně

lidských práv a základních svobod. Z těchto důvodů stěžovatel

navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno.

Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření ze dne 17. 2. 1997

poukázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž nezjistil, že

by v řízení před správními orgány došlo k porušení práv

stěžovatele upřením možnosti uplatnit své námitky. Pokud jde

o otázku nesprávného postupu podle , lze poukázat

na ustanovení , výslovně stanovící, že při

přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí je pro soud rozhodující

skutkový stav, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí;

dokazování se neprovádí.

Vedlejší účastník Okresní úřad v Šumperku odkázal ve svém

vyjádření na stanovisko obsažené v dopise ze dne 11. 8. 1995,

adresovaném Krajskému soudu v Ostravě, v němž navrhoval zamítnutí

žaloby.

Svůj názor na použití vyslovil Ústavní soud

v celé řadě nálezů, v nichž vesměs zdůraznil výjimečnost aplikace

tohoto ustanovení. Nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 9. 1996, sp.

zn.

Pl. ÚS 18/96

, bylo ustanovení zrušeno, a to

dnem 1. 5. 1997.

V projednávané věci zjistil Ústavní soud z obsahu spisu

Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. , že již v řízení

u tohoto soudu stěžovatel vytýkal správnímu orgánu, že nevzal

v úvahu jeho ohlášení stavebních úprav z 2. 11. 1994, náležitě

nezjistil skutkový stav v tom směru, kdy přesně jednotlivé práce

byly provedeny, a to zejména ve vztahu k prvému rozhodnutí

o uložení pokuty z 26. 10. 1994. Vzhledem k těmto obsáhlým

námitkám, poukazujícím jak na nedostatečné zjištění skutkového

stavu, tak i nesprávné právní posouzení věci, lze jen stěží mít za

to, že jde o jednoduchý případ, jaký má na mysli ustanovení §

250f Tím, že v tomto, podle názoru Ústavního soudu,

nikoli jednoduchém, případě rozhodl krajský soud bez jednání,

porušil podle názoru Ústavního soudu článek 38 odst. 2 y,

jakož i článek 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv

a základních svobod.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti podle

ustanovení ,

o Ústavním soudu, vyhověl a napadené rozhodnutí Krajského soudu

v Ostravě podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona

zrušil.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 24. února 1997