Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
28177.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 274/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem
zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatelky B.K., zastoupené advokátem JUDr. L.H., o návrhu ústavní stížnosti proti
1) rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 9. 9. 1991, sp. zn. 4 C 301/90 , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 1991, sp. zn. 7 Co 568/91 ,
2) rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 12. 1993, sp. zn. 3 Cz 46/92 ,
3) rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 16. 12. 1994, sp. zn. 4 C 186/94 , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 1995, sp. zn. 17 Co 194/95 ,
4) usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 6. 1996 , sp. zn. 16 Co 1031/94 a usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 27. 10. 1994, sp. zn. 4 C 156/94 ,
t a k t o
Návrh se o d m í t á.
O d ů v o d n ě n í :
Ústavní stížností ze dne 9. 10. 1996 doplněnou podáním ze dne 7. 11. 1996 se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů.
Podle čl. 83 Ústavy České republik y je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. Podle čl. 87 odst. 1 Ústav y ČR rozhoduje Ústavní soud také o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod, došlo-li k porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy České republik y.
1
Soudce zpravodaj nejprve zkoumal, zda byla splněna lhůta pro podání ústavní stížnosti podle § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, podle něhož lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. K jednotlivým napadeným rozhodnutím zjistil :
V případě napadeného rozhodnutí - rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 9. 9. 1991, sp. zn. 4 C 301/90 , bylo toto rozhodnutí potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 1991, čj. 7 Co 568/91 - 85, které nabylo právní moci dne 13. 12. 1991. Je tedy ústavní stížnost proti těmto rozhodnutím podána opožděně. Pokud se týká rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 12. 1993, sp. zn. 3 Cz 46/92 , který nabyl právní moci dne 6. 4. 1994, jímž byla zamítnuta stížnost pro porušení zákona podaná generálním prokurátorem České republiky proti výše uvedeným rozhodnutím, i zde bylo podání ústavní stížnosti opožděné a návrh na zrušení uvedených rozhodnutí bylo nutno ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, odmítnout.
V případě napadeného rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 16. 12. 1994, sp. zn. 4 C 186/94 , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 1995, sp. zn. 17 Co 194/95 , byla zamítnuta žaloba stěžovatelky na určení neplatnosti kupní smlouvy. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, kterým bylo odmítnuto odvolání stěžovatelky, nabylo právní moci dne 15. 3. 1995. V daném případě stěžovatelka jednak nesplnila podmínku vyčerpání všech opravných prostředků, jednak i podmínku včasného podání ústavní stížnosti. Pokud se tedy týká návrhu na zrušení těchto rozhodnutí bylo nutno jej podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) a f) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, odmítnout.
Stěžovatelka dále napadla usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 6. 1996, sp. zn. 16 Co 1031/94 (předcházelo usnesení Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 4 C 267/94 a sp. zn. 4 C 156/94 ), které nabylo právní moci dne 30. 8. 1996. V předmětném řízení podala stěžovatelka návrh na povolení obnovy řízení mezi stěžovatelkou a L.H. a J.U. skončeného pravomocným rozhodnutím Okresního soudu v Jičíně ze dne 9. 9. 1991, sp. zn. 4 C 301/90 . Uvedeným usnesením soudu prvního stupně byl návrh na povolení obnovy řízení zamítnut, neboť nedošlo ke splnění podmínky ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. vzhledem k tomu, že nové skutečnosti, které stěžovatelka uvádí, by nemohly přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, když původní řízení je postaveno na jiných hmotněprávních podkladech. Toto usnesení bylo potvrzeno (s výjimkou změny ve výroku o nákladech řízení) s odkazem na správné závěry soudu prvního stupně. Toto rozhodnutí odvolacího soudu nabylo pak právní moci dne 30. 8. 1996. V rozsahu tohoto napadeného rozhodnutí byla tedy ústavní stížnost podána včas.
2
V ústavní stížnosti, pokud jde o otázky obnovy řízení před Okresním soudem v Jičíně sp. zn. 4 C 301/90 , stěžovatelka namítá, že soudy pokračovaly v ochraně dřívějšího právního stavu z doby před rokem 1990; v podstatě uznávaly převod, který se uskutečnil nesvobodně, za platný. Vytýká předcházejícím řízením vady spočívající v nesprávném posouzení provedených důkazů, v nesprávném výkladu zákona a v důsledku toho porušení základních práv stěžovatelky. Má za to, že bylo porušeno její právo vlastníka a svobodné rozhodování o vlastním majetku.
Jak bylo již uvedeno, Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Neposuzuje tedy celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, nenahrazuje hodnocení důkazů vlastním hodnocením, neposuzuje stanoviska a výklady jednotlivých stupňů obecných soudů ke konkrétním zákonným ustanovením, pokud nejde o otázky základních práv a svobod. Právo na spravedlivý proces neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům. Skutečnost, že soudy zaujaly jiný právní názor než stěžovatelka, neznamená automaticky, že došlo k porušení práv.
Soudce zpravodaj nezjistil v tomto případě žádná porušení ústavněprávních principu z titulu námitek namítaných stěžovatelkou. Ústavnímu soudu byl tedy předložen návrh ústavní stížnosti zjevně neopodstatněné. Soudce zpravodaj tedy proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků svým usnesením, vydaným podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. února 1997 JUDr. Vladimír P a u 1 soudce zpravodaj