Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 145/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatelek 1) J.L., 2) M.F., 3) A.Š., všech zastoupených advokátem JUDr. V.V., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 1. 1996, sp. zn. ,

t a k t o

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Svým podáním ze dne 28. 5. 1996 došlým včas ve shodě s ustanovením , o Ústavním soudu, podávají stěžovatelky Ústavnímu soudu návrh na zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 1. 1996, sp. zn. . Tímto rozhodnutím byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 20. 2. 1995, čj. - 92, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelů o povinnosti uzavřít dohodu o vydání věci vůči O., a to nemovitostí pozemků parc. č. 1590/1 a parc. č. 1590/2 zapsaných u Katastrálního úřadu v J. na LV č. 3 pro obec a katastrální území P., jakož i budov na těchto pozemcích postavených, a aby žalovaný -Č., OŘ., byly povinny uzavřít se stěžovatelkami dohodu o vydání věci - pozemků parc. č. 1583, parc. č. 1584 v katastrálním území P., vše do 30 dnů od právní moci rozsudku.

V ústavní stížnosti stěžovatelky namítají, že soudy obou stupňů se nezabývaly věcnou stránkou předmětné žaloby a svá rozhodnutí opřely pouze o formálně právní skutečnosti vyplývající z aplikace , o mimosoudních rehabilitacích, v platném znění, když soud prvního stupně dovodil

1

(a odvolací soud rozhodnutí potvrdil), že právo stěžovatelek na vydání nemovitostí zaniklo v důsledku opožděného podání u soudu. Stěžovatelky dále namítají, že okresní soud v Novém Jičíně vůči nim nesplnil odpovídajícím způsobem svou poučovací povinnost ve smyslu a Z toho stěžovatelky dovozují porušení d a y. Namítají dále porušení d s tím, že původní vlastník F.L. nikdy nepřestal být vlastníkem uvedených nemovitostí, když konfiskace jeho majetku podle Dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. byla provedena nezákonně, neboť nebyly splněny podmínky konfiskace podle ustanovení § 1 odst. 1 bod 2 tohoto dekretu, naopak splňoval podmínky pro výjimku z konfiskace.

Podle ústavního , y, je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti, podle y ČR Ústavní soud rozhoduje také o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. Při postupu ,podle § a 43 , o Ústavním soudu, Ústavní soud vychází z principu, že své přezkumné pravomoci vykonává zejména došlo-li k porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y.

Ústavní stížnost vytýká předcházejícím řízením vady spočívající v nesprávném posouzení veci při formalistickém přístupu. Ústavní soud již dříve judikoval, že jeho postavení je specifické v tom, že "hodnocení" již dříve provedeného řízení provádí jen do té míry, došlo-li k porušení ústavněprávního rámce řízení. Toto však v dané věci nebylo zjištěno. Jak vyplývá ze spisového materiálu, soud prvního stupně se nejprve vypořádal s otázkou, zda stěžovatelky jsou oprávněnými osobami podle , a zda svůj nárok vůči povinným osobám uplatnily ve lhůtě dle citovaného zákona a zda svůj návrh na soud podaly ve lhůtě podle ustanovení citovaného zákona. Správně dospěl soud prvního stupně k závěru, že nárok stěžovatelek je již prekludován (a odvolací soud tento názor potvrdil), neboť otázka marného uplynutí lhůt dle má zásadní význam pro posouzení celé věci, dochází k zániku práva, a k němu musí soud přihlížet z úřední povinnosti. Důsledkem je zamítnutí návrhu.

Ústavní soud tedy nezjistil žádné porušení ústavněprávních principů z titulu námitek uplatněných stěžovatelkami, dospěl k závěru, že stěžovatelky předkládají návrh ústavní stížnosti zjevně neopodstatněně a ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, jej soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků svým usnesením odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. února 1997 JUDr. Vladimír P a u 1 soudce zpravodaj